Je sobota večer. Sedíme naproti dvěma mladým lidem Václavovi a Lidušce a posloucháme se zaujetím, čemu se věnují. Obdivně a s pokorou přijímám slova dvou lidí, kteří se ve věku 26 let neváhají zamyslet nad důležitými životními tématy a přiložit ruku k dílu.
Takových totiž moc neznám. Mladá generace se skloňuje úplně s jinými přívlastky. Většinou se sobeckostí a arogancí. S pojmy, kdy mladí myslí jen na sebe a dění ve společnosti je moc nezajímá, na prvním místě mají jen své pohodlí, chtějí dobře žít, cestovat a moc nemyslí na ty druhé.
Mládí je vzpurné a plné rebelie. Mládí má zelenou, myslí si, že ví vše nejlíp. Autority ignoruje a opovrhuje jimi. A bylo to tak, je a bude. Ale vždy byly, zaplať Pán Bůh ještě jsou a věřím, že i budou výjimky.
Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení
Chcete-li, zapojte se. Nahlásit se můžete na FB workship nebo stránkách webu workship.
Dnes jsem ale naprosto fascinovaná a jenom zírám. Vy, co čtete moje články a už jste si mě podle příspěvků typu Zhoubnost náboženství zařadili, možná budete překvapeni, za koho se dnes stavím. Striktně vždy odděluji instituci jako takovou od víry jako takové. Jsou to dva rozdílné pojmy. Je třeba zdůraznit, že jakýkoliv politický systém vedení společnosti, jakoukoliv politickou stranu nebo třeba náboženský směr vždy mají na svědomí lidé. Myšlenka, která je na začátku je čistá a úžasná, jen se vždy najde někdo, kdo to svede na scestí a zvrhne.
Jinými slovy, pokud má někdo dobré srdce a pomáhá, je mi úplně jedno, zda má na krku pionýrský či skautský šátek, zda je to levičák či pravičák, nebo křesťan či evangelík. Je úplně jedno, jaké jste barvy pleti a vyznání, jak vysokého vzdělání jste dosáhli, důležité je jen to, jací jste lidé, jaké máte srdce a charakter. Neházet do jednoho pytle a nesoudit ty čisté, za činy těch, co myslí jen na vlastní prospěch.
Zažila jsem minulý režim. Znala jsem fantastické i podlé lidi v KSČ a taky mezi křesťany. Teď máme stran jak hub po dešti a je to úplně stejné. Stejné je to i se studiem. Vzdělání a inteligence jsou dva rozdílné pojmy. To, že se umí někdo něco našprtat, ještě neznamená, že to umí použít v praxi. A to, že někdo nemá rád učení, neznamená, že je idiot.
Zažila jsem vzdělané inteligentní lidi, před kterými smekám, ale i vzdělané bezpáteřní hady. Potkala jsem lidi bez vzdělání se zdravým selským rozumem, obrovským rozhledem i vědomostmi a výborným charakterem. Samozřejmě jsem potkala i nevzdělané hlupáky a zákeřné lidičky. Vsadím se, že jste na tom stejně.
Obdivuji umění pomoci druhým. Co je to Workship? Jedná se o dobrovolnickou brigádu, určenou mladým lidem od 18 do 35 let, která každoročně probíhá na území severního Plzeňska. Konkrétně v přilehlém okolí obcí Manětín, Nečtiny a Plasy.
Momentálně asi padesát dobrovolníků zejména z Česka, ale také Německa a dalších zemí, společně tráví týden pomoci druhým. Je v něm manuální práce, umění pohladit a vyslechnout, sdílení ve společenství a také při kulturních akcí. Ty jsou právě pořádány pro účastníky Workshipu, ale i pro širokou veřejnost.
Hlavním cílem akce je především pomoc. Ta je určena těm, kteří ji sice nejvíce potřebují, ale neví na koho se obrátit. Většinou starším a nemohoucím lidem, lidem ze sociálně slabších vrstev nebo třeba rodinám s dětmi. Pomoc je také směřována k obcím a farnostem.
Smyslem akce je také najít lidi stejného druhu. Ty, co už v mládí přemýšlí o tom, že mít někoho, kdo ti pomůže, není samozřejmost. Že se v roli nemohoucího, můžete ocitnout sami a to velmi rychle. Vzájemné setkání mladých lidí je v suchu šíření radosti a rozvíjení mezilidských vztahů. A to v rámci společenství účastníků, ale i k těm, kterým dobrovolníci pomáhají. Stmelují také občany obcí.
Občas je to opravdu dřina! Stěhují se půdy, vyklízejí sklepy, opravují okapy a betonují zídky… Je to plné natírání, bourání, stavění, uklízení, sekání, řezání a kopání.
Ale také pohlazení a objetí, vyslechnutí a pochopení. Lásky a pokory. Pomoci, porozumění, víry a sounáležitosti.
A proto se zde dnes v meditaci či modlitbě přimlouvám za všechny, jenž potřebují pomoci. Je jich v naší republice opravdu čím dál víc. Máte-li dobré srdce a touhu pomoci, neváhejte. Přidejte se sem k workshipu, anebo vytvořte nějaký vlastní. Nebo jednoduše noste nákupy sousedce a kamarádce bez babičky hlídejte děti. Kde je vůle, tam je i cesta.
Ať už otvíráte své srdce ke kolektivnímu vědomí, inteligenci, energii, Bohu či Budhovi, všichni směřujete do stejného cíle. Záleží jen na tom, kterou z milionů cest jste si vybrali právě vy. Všichni, ale úplně všichni, budeme odcházet z tohoto světa. A všichni, úplně všichni, budeme chtít odejít s dobrým svědomím, které nás nakonec ač v poslední chvilince dožene.
S pokorou a úctou děkuji za krásné setkání, za novou naději i pocit souznění, radosti a štěstí, protknutou společnou hlubokou vírou, která nás ten večer navždycky spojila.
Kéž bychom viděli trámy v očích svých a k třískám v očích jiných uměli být shovívaví. Kéž bychom přes pomoc druhým, dokázali pomoci sami sobě. Můj Bože, to bych si přála.
Chcete-li, zapojte se. Nahlásit se můžete na FB workship nebo stránkách webu workship.
