Od chvíle, co jsem si poslechla tuto nahrávku, neustále přemýšlím. První moje úvahy byly, zda ho sem umístím. Zda už to není moc. Koluje ale volně, tak proč ne.
Svobodné rádio na Svobodný blog patří, proto tu jsme.
Čím déle jsem poslouchala, tím více mi docházelo, že jsme v tak rozjetém vlaku, že jej už možná nezastavíme. Že je to větší než si myslíme. Organizovanější. V mnohem větším a nedozírném měřítku. Mnohem déle připravováno. Vše dlouhodobě řízeno spoustu let. A že až na vrchol pyramidy, tam kde se to vše řídí, my zespoda, nikdy nedohlédneme.
Protože se my dole probouzíme a začínáme myslet, je potřeba nás umlčet. Zastrašit. Zaměstnat.
Nejlépe bojem o přežití. O práci. O střechu nad hlavou. O skývu chleba. O holý život.
A je třeba to pojistit. Máme příliš vysoké IQ. Musí se plošně snížit.
Můj dědeček tomu opět trefně říkal: ,,Na prácu potřebujů silných a blbých.“
Dědo, moc mi tu chybíš.
Doporučuji nahrávku poslechnout celou. Až do konce. V závěru se čte výpověď českého občana, který odjel do Německa do tábora uprchlíků. Myslím, že to je síla.
Nemusíte se vším souhlasit. Ale přijměte prosím další informace. Další úhel pohledu. Přemýšlejte. Vnímejte souvislosti.
Za poslech stojí každé slovo. Nebudu ani hodnotit, ani se k jednotlivým věcem vyjadřovat. Nechám to na vás.
Až si to poslechnete, pak nám sem klidně napište. Zde vaše komentáře nebudou mizet jako z FB. Nebudeme vám blokovat profily. Zatím ještě psát můžete. Ještě chvíli než vyjde další zákaz.
Směs mých pocitů během poslechu nedokážu ani popsat. V hlavě mám obrovský orloj, plný ozubených kol. Mozaiku, která do sebe zapadá.
Čím dál víc bojuji s následujícím dilema. Zda raději nevypnout všechny zdroje informací. Prostě se odpojit. Koupit si svíčky a petrolejku, naštípat dříví na zátop a odjet na chalupu u lesa. Užít si poslední dny v klidu a pohodě, než to všechno přijde. Zorat pole, na zimu nasušit a zavařit zásoby a nevnímat.
Vzhledem k tomu, jak nás vláda ignoruje a dlouhodobě nerespektuje naše bouření a názory si opravdu nemyslím, že se něco změní.
Pokud s tím něco neuděláme.
Líp už bylo a bude hůř.
Až to přijde, nebude čas si vychutnat ani východ slunce, ani zpěv ptáků. Budeme příliš zaměstnáni bojem o holý život ve veškerém výše zmíněném měřítku. Strach je malá smrt. A oni, tam nahoře to dobře vědí.
Poslechněte si: Svobodné slovo
