Neustále si lámu hlavu s tím, jak se vlastně mám postavit k humbuku provázejícím návštěvu Čínského prezidenta. A vezmu to tak, jak to prostě cítím. A asi jinak, jak bude očekáváno.
Protestujeme a demonstrujeme v malých počtech, což svědčí o tom, že se nejsme schopni sjednotit a semknout a zvednout zadky ze židlí. Za to protestujeme proti všemu a velmi rádi ukazujeme na cizí chyby. Běda ale, pokud Continue Reading
Neustále se ve škole něco učíme. Vytvořili jsme si spoustu teorií, o kterých se domníváme, že jsou pravdivé. Učíme se to navzdory tisícům objevů, které je naprosto vyvracejí. Nedokážeme si je vysvětlit, tak se o nich moc nezmiňujeme. Nezapadají nám do naučené historie, do teorií, které jsme tak nějak přijali jako fakt.
Já si myslím, že víme totální houby. To co se učíme, mi připadá mnohdy scestné. Nesouhlasím ani s tím, že se mají dostávat známky z naučení se něčeho, čemu vlastně třeba ani nevěřím. Bohužel to je tak jediné, co s tím můžu dělat.
Myslím, že před námi zde bylo již mnoho vyspělých civilizací a vesměs všichni dojeli na to, na co dojedeme na konec my. Vzdálíme se od přírody a zabije nás vlastní technologie a pokrok. Zničíme a znečistíme si planetu a nebude tu k žití. Nebo se pobijeme navzájem kvůli žabomyším válkám, které v tu chvíli připadají zúčastněným stranám k smrti důležité. Nebo už se na to jak zde s dary přírody neurvale zacházíme, nebude moci dívat matka země a zatočí s námi ona.
Na internetu podobných videí najdete spoustu. Dám sem jedno [wp-svg-icons icon=”film” wrap=”i”] video a [wp-svg-icons icon=”newspaper” wrap=”i”] článek jako příklad.
Trubky vedoucí pod pyramidou jsou jednou z dalších záhad starověkého světa. V pyramidě na vrcholku hory Baigong v Qinghai provincii v oblasti severozápadní Číny. Hroutící se pyramida má trojúhelníkové vchody po všech stranách, ale s postupem času se dva z nich propadly a jsou v současné době nedostupné.
Pod pyramidou byl nalezen železný šrot, trubky s průměrem až 1,5 stopy až po ty nejtenčí, které jsou úzké jako párátko, které snad ani neumíme vyrobit my dnes. Jsou jich zde desítky, spuštěných do hory a nikdo neví, kam vedou. Možná rozváděly vodu po pyramidě, protože množství železných trubek bylo nalezeno i u nedalekého jezera Toson. Některé z těchto trubek jsou pod hladinou a některé nad ní.
Opět nevíme, jak se tam dostaly, k čemu sloužily, jak je vůbec mohli vyrobit a opět se domníváme a opět vytváříme teorie. Opět taky víme, že toto se v učebnicích historie neobjeví.
Pekingský Geologický ústav pomocí přístroje zvaného termoluminiscenční prozkoumal potrubí a domnívá se, že potrubí bylo postaveno před více než 150 000 lety. Veškeré sloučeniny ani nedokážeme určit.
Objevují se i teorie, že se nemuselo jednat o lidskou civilizaci…Domníváme se ale nejvíc ze všeho, že národy zde žijící byly primitivní… z čeho to pořád soudíme? Máme již tisíce nálezů, které jsou vysoce dokonalé a předčí i naše dnešní teorie a stále se sobecky pasujeme na ty nejlepší z nejlepších a nejvyspělejších.
VIDEO: Bylo objeveno 150 tisíc let staré potrubí pod čínskou pyramidou. Jak je to možné?
Trubky Baigong jsou jednou z největších záhad starověkého světa. Lze je nalézt uvnitř špatně erodované pyramidy stojící na vrcholku hory Baigong v Qinghai provincii v oblasti severozápadní Číny. Hroutící se pyramida má trojúhelníkové vchody po všech stranách, ale s postupem času se dva z nich propadly a jsou v současné době nedostupné.
Historie se opakuje. Pořád je to stejné. V jednom okamžiku vždy nastává dekadence, úpadek a pád. Myslím, že jsme mezi druhou a třetí fází. Je to na spadnutí a pak už to jde velice rychle.
Popřeli jsme sami sebe. Úplně jsme si přestali vážit všech podstatných věcí. Místo hodnoty jako je zdraví a život samotný, se neustále dobrovolně ničíme:
· Nezdravým jídlem
· Přehnanou zátěží
· Stresem a nervozitou
· Léky, které jen tlumí příznaky, ale neuzdravují příčinu nemocí
· Honbou za technologickými výstřelky, které nejsou totálně potřebné k životu
· Nevážíme si vlastního zdraví
· Místo jedinečnosti hledáme dokonalost a myslíme si, že třeba plastickou operací ji docílíme
· Na úkor pohodlí plundrujeme přírodní zdroje
· Znečišťujeme a ničíme planetu
· Přihlížíme k tomu, jak vymírají živočišné druhy, kácíme, vypalujeme…
· Lžeme si do vlastní kapsy a myslíme si, že nám to projde
· Nevíme co je etika a morální zásady
· Chováme se k sobě neurvale a bezohledně
· Plýtváme, v našich domovech i supermarketech, spoustu jídla rveme do kontejnerů
· Ve zdánlivé snaze pomáhat druhým ničíme sami sebe, svoje země
· Necháme si obsazovat a brát své vlasti, které jsme pracně vybudovali…
Ucho už se utrhlo. Džbán upadl na zem, střepy se rozlétly do všech stran a nelze je slepit. Poslední kapky vody vsakují do země.
Proces je rozjetý, nelze to zastavit, pouze ztlumit.
Používáme spoustu prázdných frází, s lidskostí to nemá ale nic společného.
Dali jsme přehnaný důraz na jedince.
Sám ale člověk nepřežije.
Vidíme ,,sebe“ a ,,ty druhé“. Nevidíme ,,nás“.
To je obrovský rozdíl. Nedýcháme jeden pro druhého. Společně.
Přežít se dá jen v rámci tlupy. Za dodržování pravidel, které však neodporují zdravému rozumu.
Tím se nyní oháníme. Spoustou knih plných pozitivního myšlení. Každá se něčím liší a každá hlásá, že právě v ní je napsána pravda. Je to ale zřejmě námi nepřesně pochopeno. V podstatě jsme tvůrci svého života, nikdo za nás náš život nezmění. Zapomínáme ale na vlivy zvenčí.
Na to, že tu nejsme sami. Na to, že i ti druzí jsou zde. Ti druzí chtějí také měnit svůj život a být jeho tvůrci. Fungujeme jako celek. Přesněji měli bychom fungovat jako celek.
Berme si příklad z mravenců, ti fungují jako živý organismus. Měli bychom vnímat ty druhé, budovat soudržnost vlastního kmene a rozvíjet ji. Být tolerantní, ohleduplní a pomáhat si. Objevit vlastenectví. Být hrdí a odhodlaní.
Historie tvoří budoucnost. V okamžiku teď nastává naše budoucnost. Nespoléhat jenom na to, že máme osud ve svých rukou, ale být jeho součástí. Nebrat jej ani jako daný a nezměnitelný. Vnímat všechny události a rozvíjet je. Prožívat a cítit.
Málo si své existence vážíme. Chybí nám pokora. Nectíme jeden druhého. Neuctíváme matku zemi, která nás živí. Příliš jsme se odklonili. Od přírody a od sebe samotných. Od lidskosti.
Nejsme ani pánové tvorstva ani neporazitelní. Planeta si to s námi vyřídí kdykoliv si vzpomene. Nebo přijde třeba meteorit z vesmíru. Hrajeme si na to, kdo je silnější. Nevážíme si toho, co je nejcennější. Života. Mohl by nastat den, kdy tu nebudeme.
Život samotný se asi o sebe postará. Už tolikrát přišla katastrofa a opět se dokázal život uchovat a znovu probudit. Přes doby ledové i vyhynuté dinosaury. Přes důkazy o dávných vyspělých civilizacích, jejichž technologie nechápeme, tak o nich raději moc nemluvíme. Už to tu bylo.
Půjdeme až na dno. Nic nás nezastaví. Už si jen musíme uvědomit, zda u toho chceme být a za jakých podmínek. A pak to alespoň začít mírnit. Obnovovat vztahy a budovat rodiny. Žít přítomným okamžikem. Ale nechtít urvat co se dá, ale užít si to v čistotě a dokonalosti přirozeného života. Budujme si komunity a vztahy, na kterých se dá stavět. Budeme to potřebovat.
Dolů to jde zatraceně rychle. Může to být dřív, než si myslíme. Ale netřeba panikařit. Jen se opakuje přirozený koloběh života. Historie se opakuje. Pořád je to život ve své kráse, síle a dokonalosti. Přechytračit to ale neumíme. Na to nemáme. Tohle neumíme udělat jinak ani líp.
Po tématu Být hrdým Čechem
volně navážeme na mužské vzory v Čechách.
V poslední době mluvíme o boji, o ochraně hranic, o armádě, policii, domobraně. Nadřazeným slovem je zejména muž.
Máme jich dostatek? Máme se jak bránit? Máme ,,muže“? A máme mužské vzory?
Budu je zde uvádět tak, jak je uctíváme. Nebudu se pozastavovat nad tím, zda to tak má být, zda si je pouze neidealizujeme, zda jsme nebyli oklamáni. Zda nám nebyly vzory uměle vytvořeny a ve skutečnosti vzory být neměly. O tom dnešní příspěvek nebude.
Pořadí je čistě náhodné.
Byl to první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista.
,,Tatíček“ Masaryk.
Tím je možná řečeno vše.
Není to silný muž s hordou svalů, jenž skolí v zápase každého protivníka.
Československý podnikatel, náš podnikatelský vzor, král obuvi, tvůrce světového obuvnického impéria, starosta Zlína.
Tady už máme jistý posun. Ale nahoru šel stejně, svou inteligencí, nikoliv svaly.
Český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.
Bojovník s tužkou v ruce.
Český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Devátý a poslední československý prezident a první prezident České republiky.
Nejvýznamnější hudební skladatel všech dob a světově nejproslulejší a nejhranější český skladatel vůbec.
Poslední biskup Jednoty bratrské, jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů, pedagog a autor mnoha spisů z tohoto oboru.
Jedenáctý český král, jako Karel I. 1346 – 1378, jako Karel IV. německý přesněji římsko-německý král, císař římský, italský – lombardský král, burgundský král, moravský markrabě a lucemburský hrabě. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské.
Autor nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly, zakladatel Karlovy univerzity v Praze, nechal vystavět kamenný Karlův most…
I zde je zřejmé jaký to byl charakterově člověk.
Římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel, reformátor církve, vyučoval na pražské univerzitě, byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek katolické církve. Ta jej označila za kacíře a jako kacíř upálen na hranici.
Ukázka toho, jak se umíme zachovat k těm, jenž jsou chytřejší než většina.
Český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, autor a první uživatel defenzivní bojové techniky, použil tzv. vozové hradby. Životopisci mnohdy zastávají vzájemně protichůdné názory, nemáme moc dochovaných informací, tak se domníváme a domýšlíme si… tak nějak z lapky husitským válečníkem…
Hodně typický Čech, jsme národ malých zlodějíčků, dole krademe v malém, směrem nahoru to roste do gigantických rozměrů.
A tady je řečeno vše. Jsme národ Švejků. Humor nám nechybí. Upřednostňujeme jej nad vším. Líp se nám tak žije.
Nevelebíme vědce či vynálezce léků na smrtelné choroby a myslitele upalujeme. Raději vzýváme fotbalisty a hokejisty.
Kvůli nim se scházíme na náměstí a na stadionech, skandujeme a jsme silní.
Všichni známe jména jako Jaromír Jágr, Petr Čech, Milan Baroš, Dominik Hašek…
To jsou naše vzory, naši představitelé mužské síly. K těm vzhlížíme. K našim sportovcům.
Naše české miss si je vybírají na zachování rodu a dobrých genů.
Je to jako v přírodě, vítězí ten nejsilnější samec. Zas tak moc se od zvířat nelišíme. Jen si namlouváme, že jsme lepší.
Chybí nám mužské vzory v podobě vojevůdců a silných bojovníků.
Bojujeme spíše s tužkou v ruce. Svou inteligencí.
Teď to cíleně vyhrotím a ukážu úhel pohledu. Odkazuji zde na další článek a údajné vyjádření Veroniky Žilkové
Může být její rčení opět vytaženo z kontextu, řečeno v žertu, s nadsázkou, mohlo to být ale i myšleno vážně.
Nehodnotím to, o tom opět tento článek není.
Jen to použiji jako příměr.
Pokud jste někdo viděl třináctou komnatu Veroniky Žilkové, to ona byla ta, co živila léta početnou rodinu dětí, po které toužila. Muži se jí v životě jako živitelé rodiny moc neosvědčili. Pokud musíte být chlap, aby Vaše děti neumřeli hlady, nemáte kdy být křehkou ženou.
V poslední době je to u nás velmi obvyklé. Je to zde plné nejen alkoholiků, co nezvládají svou mužskou živitelskou roli, ale i šamponků a metrosexuálů, kteří svou zženštilostí zrovna nereprezentují mužské bojovníky a živitele rodin.
Pokud tedy prohlásila něco o tom, ,,že ženy se mohou těšit v podobě imigrantů na pořádné samce“, což jak jsem již výše uvedla tak mohlo a nemuselo být, nemůžeme se tomu až tak divit a z jistého úhlu pohledu to může mít i logiku. Třebas i zvrácenou, zhrzenou… berte to, jak chcete.
Ukazuji pouze další úhel pohledu.
Je jasné, že tito jedinci nebudou zrovna otcovské vzory a partneři roku. Neumí se se chovat ani k ženám, ani k dětem. A neumí ctít dar života.
Máme dostatek mužů, kteří by opravdu šli bojovat a chránit?
Nebo jen umíme bojovat na sociálních sítích svými komentáři a občas zařvat na demonstraci nějaké heslo?
Šli bychom opravdu bojovat se zbraní v ruce?
Anebo bychom se raději zase nějak domluvili?
Naše vláda mlží, vyčkává a natahuje to, čeká, jak se k tomu postaví okolní státy a pak se přidá na tu správnou stranu.
Lze se jí však divit?
Z historie víme, že neumíme bojovat.
Válka je strašná. Nikdo ji doopravdy nechce, není to nelogické.
Vyzývám tedy muže, aby se jimi stali. Nechceme vidět vaši slabost, v tom jsme my ženy biologicky za jedno. Cvičte, sportujte, učte se střílet a fyzicky pracujte. Nejraději máme statné řemeslníky a zahradníky svlečené do půl těla J
Vzývám ženy, aby si všímaly mužů, jenž se i jako muži projevují, náležitě je oceňovaly a pomohly jim budovat tuto jejich sílu, nikoliv jejich ješitné ego. (nenechte se odradit delším hledáním J ) A také se snažte být pro ně motivací.
Máme li změnit naše výše vypočítávané předurčení v rámci vzorů a naše geny, musíme na tom pracovat. Vychovávat silné muže a vštěpovat jim disciplínu. Zatím to ale moc neděláme a podle toho to taky vypadá.
Jak říká Anička Polívková, můžeme si za to sami.