Hry velmocí – Mnislav Zelený – Atapana – etnolog

bb (2)

O tomto významném etnologovi si také můžete přečíst zmínku i na wikipedii. Vystudoval ekonomii na Vysoké škole zemědělské a později etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Postgraduálně pak studoval v Peru na univerzitě San Marcos a na Katolické univerzitě v peruánské Limě.

Působí jako kulturní antropolog na volné noze a zejména díky svým pobytům mezi amazonskými indiány, kde načerpal mnoho znalostí, se stal nejen uznávaným odborníkem na život a kulturu rozličných domorodých etnik Amazonie, ale dokázal se především stát jejich velmi blízkým přítelem.

Poprvé navštívil země Latinské Ameriky již na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let . V roce 1989 Mnislava Zeleného adoptoval kmen Yawalapitiů. Duchovní otec kmene, šaman Guňitze, mu dal jméno Atapana, což znamená v překladu ,,List zelené palmy“.

V letech od 1996 do 2001 také působil jako velvyslanec České republiky v Kolumbii a v Ekvádoru.

Založil také nadaci Velká Amazonie a jejím prostřednictvím se snaží zmírnit zkázu indiánské kultury. Můžete jej znát i z české televize a různých vysílání českého rozhlasu, kde vystupuje.

Napsal 8 knih, téměř 400 článků populárně informativních, populárně vědeckých článků i článků z oblasti historických souvislostí, politické a sociální situace, kultury a dějin zemí, politických komentářů do českých, peruánských a amerických časopisů a publikací a velké množství esejů. Udělal také několik stovek přednášek a vystoupení, vše z regionu Latinské Ameriky a zejména Amazonie.

Jak vidí souvislosti a vnímá tok světa, shrnuje slovy: ,,Všechno co děláme, je úpadek“ v článku Neo šaman.

cc

Odkrývá u nás tabuizované téma smrt, které jsme vyloučili ze svých životů. Pro indiánská etnika je smrt přirozená věc. Už při narození dítěte, šaman Novému dítěti na čele vyznačí prstem otvor, kudy duše odejde ven z těla, až zemře. Už v momentě zrození je vnímána smrt. Oni se nebojí, my ano. Nechápeme to, bojíme se toho, nechceme o tom mluvit, odsouváme to do pozadí a oddalujeme to. Pohřební rituály zkracujeme. Chceme se zemřelého rychle zbavit, přitom je to milovaný příbuzný. Bojíme se a štítíme.

Indiáni se s mrtvým několik let loučí a komunikují s ním, my to popíráme. Bojíme se toho, co přijde. Ale indiáni se nebojí, protože oni vědí. Continue Reading