NALEZENÍ VLASTNÍ CESTY osobního, profesního a duchovního rozvoje

Mark Dzirasa

Když se řekne Mark Dzirasa…

Mark rozhodně nepotřebuje propagaci a zviditelnění. O tom dnešní řádky nejsou. Chci pouze opět s pokorou poděkovat a napsat, co znamená Mark pro mě.

Když se mu podívám do očí a obejmu ho, bezpečně vím, že jej znám odjakživa. Že jsme propojení víc, než si myslíme, jen s někým to dokážete lépe vnímat.

Nevidím člověka bez chyb, který zná odpověď na všechny otázky a ani je u něj nehledám. Neskutečný respekt ve mně budí právě tím, jak umí naprosto bez okolků mluvit o všech svých ,,chybách“, tedy spíše zkušenostech, jak já je vnímám, ke kterým se otevřeně přiznává. A také říká, jak na ně reagoval a jak je řeší. V tom je jeho síla. V otevřenosti. A zejména v tom, že on nedělá, že zkouška nepřišla, nezalézá někam, kde problém nebude vidět, reaguje, jedná a mění. Mění sám sebe a tím i svůj svět.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Mám respekt k neskutečné svobodě, která z něj čiší. Víře, která je tak pevná, až to bere dech. A tu jsem si přišla ukotvit. A to se povedlo. Také sdílet energii se všemi, co se sebou přišli něco udělat a posunout se dál.

Pomáhá mi, že to, co si myslím a o čem jsem přesvědčená, slyším z úst jiných. A z úst Marka dvojnásob. A víte proč?  On ta slova žije. A to jak je žije, je na něm neskutečně vidět. A pokaždé, když je znovu slyším, upevním svoji víru a umím je žít o něco lépe. Méně na ně zapomínat a sklouzávat do starých vzorců.

A stále si opakuji:

,,To, že něco víte a neděláte to, znamená, že jste to ještě nepřijali.“

To jsou slova z minulého semináře. A po tom nynějším už vím, jak udělat další krok. Jak to přenést do praxe. Jak to v co věříte začít žít. Krok po kroku vpřed. Když to srdce cítí, hlava pochopí a ruce dokáží vykonat, vyhráli jste.

Jakmile se poprvé odvážíte skočit, už nemůžete zpátky.

Pomáhá mi ta neskutečná síla ve slovech, za kterými jsou tisíce činů. Ty neskutečné hodiny, které Mark s obrovskou energií a chutí věnuje svému osobnímu rozvoji. Nyní ale opravdu mluvím o víře a spiritualitě. Ta je pro mě v životě klíčová. Něco, bez čeho se neumím ráno nadechnout a večer jít spát.

Nebudu vytrhávat z kontextu nic, co bylo řečeno. Ti co chtěli slyšet, slyšeli. A těm co to nedošlo v okamžiku teď, přijde to v okamžiku teď třeba nyní. Mám to taky tak. Tisíce AHA momentů, kdy se mi den, týden či rok po události dostaví uvědomění. AHA, tak proto…

Pevně věřím, že za onu jednu pro mě klíčovou větu, kterou jsem zde uvedla, se Mark na mě nebude hněvat. On to snad ani neumí 🙂

A tak, jak asi většina lidí za ním již roky chodila pro obchodní dovednosti, osobní rozvoj a rozvinutí businessu, já jsem od prvopočátku šla po spiritualitě. Já vím Marku, vše souvisí se vším, nic není odděleno a vše je propojeno. Jen já to úplně nejvíc prostě cítím ze srdce, víry a lásky. A k tomu ostatnímu dělám další kroky.

Možná je to úplně obráceně, to já nevím.

Jen chci opět s pokorou, láskou a úctou obrovsky poděkovat. Za to, že si to, co jsi dokázal zjistit, nenecháváš pro sebe a chodíš se s námi dělit. Za to, že to žiješ. Za to, že to z tebe vyzařuje a je vidět za tvými činy. Za to, že je to opravdové a lidské. Přeji, ať se ti daří Marku. A ono bude.

Tam kdesi za vráskami

Vidíme je všude kolem a jednou, dá–li Pán Bůh a my se toho dožijeme, budeme stejní jako oni. Tam kdesi za vráskami, jenž jsou stopami života, jsou velké osobnosti.

My hledíme skrze ně a nevidíme jejich hloubku a velikost.

Nazýváme je různě. Starými lidmi, penzisty či důchodci a tak nějak máme tendence je vytěsňovat z našeho zorného pole a nevěnovat jim patřičnou pozornost.

Každý z nich byl mladý, energický a plný života. Krásný ve své jedinečnosti. Uměl mistrně kroužit na parketu, až se těm kolem tajit dech. Bavit společnost a rozesmát všechny kolem.

Nevidíme hloubku jejich činů.

Byli to lékaři, zachraňující naše životy. Učitelé, kteří změnily osudy mnoha dětí a pomohli jim splnit jejich sny. Pekaři, díky nim jsme měli co jíst. Prodavačky, které nám a našim dětem s úsměvem prodávali svačiny. Řemeslníci, díky kterým máme postavené domy, svítí nám elektřina a teče nám voda.

Byli to milující matky a ochraňující otcové. Přátelé na život a na smrt. Ti, co vás podrží, když jste na dně a nenechají vás padnout ještě hlouběji….

Byli to lidé, kteří se nyní ukrývají tam kdesi za vráskami, vypovídajícími o jejich činech, prožitcích, radostech a strastech.

Dá-li Pán Bůh, i my budeme houpat na kolenou svá vnoučata s neutuchající láskou, stejně jako oni dnes houpají naše děti.

Snad nebudeme neviditelní brouzdat ulicemi s pocitem zbytečnosti a zmaru. S pocitem neviditelnosti či obtíže.

Kéž bychom viděli skrz a uměli ocenit velikost každého z nich. Uměli je přijímat s jejich obrovskými činy, které zanechali na tomto světě.

Kéž bychom místo obalu soudili obsah.

Můj Bože, to bych si přála.

V tomto ohledu je život více méně spravedliví k nám všem, aspoň k nám, co se toho dožijeme.

Tam kdesi za vráskami budeme bloudit ulicemi jednou i my.

Pro Svobodný blog

V pavoučí síti

pavoučí síť

Kdopak se chytí v pavoučí síti,

kdo zná odpověď na své otázky,

ten kdo se chytí, vnímá a cítí,

a ví, že nelze žít bez lásky.

 

Ve třpytu obdivuhodných kapek ranní rosy,

skvostných briliantů planety,

hřbet neohýbat, ale nahoru nezvedat nosy,

přijímat srdcem cizí náměty.

 

Proplouvat životem, necítit se zbitý,

spleť překážek nevnímat jako pavučiny zla,

vnímat dokonalost, s jakou přede je pavouk hbitý,

stále nepřestávat věřit na kouzla.

 

Kdopak se chytí, v pavoučí síti,

nespřádá své sny potají,

s odvahou kráčí, vstříc slunci, jenž svítí,

příkladem těm, jenž odpověď neznají.


Svobodný blog