Matky samoživitelky České republiky

a

Jak jsou na tom matky v nouzi? Naše matky samoživitelky, které mnohdy nezodpovědní tatínci budoucích dětí nechali na holičkách?

Hodně pracují a málo vydělávají. Nemají čas na svoje děti. Jsou utahané a nevyspané. Jejich děti jsou smutné, mají nízké sebevědomí a horší výsledky ve škole. Jsou stresované a nešťastné. Mnohdy šikanované.

Sociální systém selhává. Problém se stále neřeší.

Počet českých matek samoživitelek je největší v Evropské unii.

Matky samoživitelky jsou ve velké nouzi.

Mateřské školy zavírají kolem 17 hod, najít práci, která je do 16 hod a stihnou děti vyzvednout je téměř nemožné. Nemohou pracovat tam, kde by peníze vydělaly, jsou odkázány na noční směny úklidu a brigády o víkendech…

To pak zase nejsou s dětmi a koloběh výčitek, které je sžírají je neúprosný a nekonečný.

Z jedné brigád se také neuživí, takže jich mají několik, už jsme zase na bodu, kdy jsou buď peníze, nebo čas pro děti. V případě matek samoživitelek není ani jedno. Matky samoživitelky mají hodně dřiny a práce, málo času a zejména velmi málo peněz.

V nevyplácení výživného, tedy nezodpovědní otcové jsou v České republice na prvních místech. Etika a zodpovědnost je zřejmě u některých mužů naprosto neznámý pojem.

matky b

Nový návrh zákona by mohl alespoň těmto matkám poskytovat zálohy 2500,- Kč. Pevně věřím, že zákon projde. Částka je sice nic moc velká, ale pro mnohé matky a zejména jejich děti může být záchranným kruhem.

Na příspěvek by měly nárok nejchudší rodiny s příjmem pod 2,7 násobek životního minima.

Už tak to číslo tedy vypadá hrozivě a nechápu, jak jsou z něj matky a jejich děti schopné vyžít.

Po neplatičích výživného by pak částku vymáhal úřad práce.

Samoživitelky nemají ani čas, ani finanční prostředky na to, aby chodily po soudech a potupně se hádaly o to, co jim náleží.

V Česku každé 5 dítě vychovává jeden rodič, nejčastěji matka samoživitelka. Statistický úřad podal zprávu, že více než 1/3 domácností s jedním rodičem a jedním či více dětmi se loni propadla pod hranici chudoby.

Kromě matek samoživitelek se také na hranici chudoby pohybuje 45 % osamělých žen.

Problémy s penězi mají i senioři ve věku 65 s více let.

Další ohroženou skupinou jsou rodiny se 3 a více dětmi.

 

Hranice chudoby odpovídá 60 % mediánu příjmu, který má domácnost k dispozici. Medián je hodnota představující střední hodnotu, na kterou dosáhne polovina lidí.

Hranice chudoby u jednotlivce vloni odpovídala 10 240 Kč

U samotného rodiče s jedním dítětem do 13 let pak částce 13 311,- Kč

 

Na toto téma jsem již psala v článku Nemáme na školní obědy pro děti

Že si v článku nevymýšlím si můžete ověřit v mnoha článcích a zprávách na internetu.

Hlad ve střední Evropě v 21. století je Bohužel tvrdá realita a to i v České republice. Tisíce českých dětí znají pocit hladu.

,,Pod hranicí příjmové chudoby žije více než milion Čechů. Extrémní chudobou pak trpí 400 tisíc lidí. Nejčastěji jsou to matky samoživitelky, které leckdy nemají na to, aby svým dětem zaplatily obědy ve škole. A ty pak mají občas opravdu hlad. Nehledě na to, že jim chybí také školní pomůcky a že si o školních výletech s ostatními mohou jen nechat zdát“.

matky a

 

Více v odkaze: Tisíce školáků mají hlad: Drsná realita ČR 21. století

Pokud chcete, každý z vás může pomoci.

Osobně změňte osud jednotlivce.

Zajděte do školy a diskrétně nabídněte pomoc.

Vyhledejte instituci, ale buďte obezřetní, ať se peníze opravdu dostanou potřebným. Ať je nespláchne mašinérie kolem.

Nejlepší způsob je tichá dohoda.

Nabídnout diskrétně přímo pomoc a každý měsíc třeba poslat ze svého účtu peníze přímo na stravné do školní jídelny, pod kódem dítěte. Je zde tisíce matek, co vám budou vděčné.

Video: Střepiny

 


 

Napsáno pro: Svobodný blog

 

Sluníčkáři

Takto jsou označováni lidé, kteří se jakýmkoliv způsobem vymykají z dnešní ,,štvanice“, jakou se život v současné době stal.

Všichni, co si odmítají každý rok kupovat nový chytrý telefon, utrácet za značkové oblečení, dívat se na televizi a poslouchat zprávy nebo třeba cvičí jógu a chodí meditovat. Všichni, co se přiklánějí k tzv. pozitivnímu myšlení Continue Reading

Tam kdesi za vráskami

Vidíme je všude kolem a jednou, dá–li Pán Bůh a my se toho dožijeme, budeme stejní jako oni. Tam kdesi za vráskami, jenž jsou stopami života, jsou velké osobnosti.

My hledíme skrze ně a nevidíme jejich hloubku a velikost.

Nazýváme je různě. Starými lidmi, penzisty či důchodci a tak nějak máme tendence je vytěsňovat z našeho zorného pole a nevěnovat jim patřičnou pozornost.

Každý z nich byl mladý, energický a plný života. Krásný ve své jedinečnosti. Uměl mistrně kroužit na parketu, až se těm kolem tajit dech. Bavit společnost a rozesmát všechny kolem.

Nevidíme hloubku jejich činů.

Byli to lékaři, zachraňující naše životy. Učitelé, kteří změnily osudy mnoha dětí a pomohli jim splnit jejich sny. Pekaři, díky nim jsme měli co jíst. Prodavačky, které nám a našim dětem s úsměvem prodávali svačiny. Řemeslníci, díky kterým máme postavené domy, svítí nám elektřina a teče nám voda.

Byli to milující matky a ochraňující otcové. Přátelé na život a na smrt. Ti, co vás podrží, když jste na dně a nenechají vás padnout ještě hlouběji….

Byli to lidé, kteří se nyní ukrývají tam kdesi za vráskami, vypovídajícími o jejich činech, prožitcích, radostech a strastech.

Dá-li Pán Bůh, i my budeme houpat na kolenou svá vnoučata s neutuchající láskou, stejně jako oni dnes houpají naše děti.

Snad nebudeme neviditelní brouzdat ulicemi s pocitem zbytečnosti a zmaru. S pocitem neviditelnosti či obtíže.

Kéž bychom viděli skrz a uměli ocenit velikost každého z nich. Uměli je přijímat s jejich obrovskými činy, které zanechali na tomto světě.

Kéž bychom místo obalu soudili obsah.

Můj Bože, to bych si přála.

V tomto ohledu je život více méně spravedliví k nám všem, aspoň k nám, co se toho dožijeme.

Tam kdesi za vráskami budeme bloudit ulicemi jednou i my.

Pro Svobodný blog