Kam se podělo výkupné?

Kam se podělo výkupné?

Ještě jednou k naší neveselé kauze. Bývalý ředitel civilní rozvědky, dnes angažovaný občan, generál Karel Randák poukazuje na skutečnost, že ne všechny peníze, určené na výkupné za dvě české dívky unesené v Pákistánu, se dostaly až ke konečným zprostředkovatelům výměny a samotným únoscům.

Na dotaz kde tedy jsou, odpovídá: „V Čechách.” Na výměnu pětice Čechů unesených v Libanonu za Alího Fajáda, Američany obviněného z terorismu se dívá také dost svérázně.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Odkaz: Exředitel civilní rozvědky Randák: Část výkupného někomu zůstala za nehty

Bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák.

O tom, zda tam děvčata měla jet či neměla, zda to bylo bezpečné či nebezpečné a zda to je varováním či důkazem toho, že to za vás někdo vždy vyřeší, tady psát nechci. Každý z vás má na to jistě svůj názor a má na něj právo. Taky už se na toto téma namluvilo a napsalo dost.

Určitě ale souhlasím s názorem, že stát se má za své občany postavit vždy. Což se u nás tedy moc neděje. Vláda své občany vesměs ignoruje a plní si vlastní kapsy. Příklad s Izraelci, kteří se snaží dostat zpátky i lidi, kteří jsou pohřešováni desítky let anebo alespoň jejich ostatky je výborný. Čiší z toho národní hrdost, která by nám měla být vzorem.

Úplně úžasná je věta, pod kterou by se asi podepsali téměř všichni z nás:

,,Na nemocné peníze jsou. Akorát jsou rozkradené, tak jako všechno v tomto státě. Kdyby se někdo podíval do resortu zdravotnictví, tak zjistí, že v něm je financí spousta. To, že se „rozfrcají” na nesmyslné projekty nebo jejich prostřednictvím skončí úplně někde jinde, je jiná věc.“

Jak to bylo s výkupným

To, že neměla informace uniknout je asi jasné všem. Už vůbec ne její výše. Zajímavá je ale zmínka o tom, kolik a kam a taky komu šlo vlastně peněz a informace o tom, že část peněz určitě nešla do rukou únosců.

Jasně zde pan Randák říká, že část peněz někde po cestě někomu uvázly za nehty. A že by se mělo vyšetřit, kde zbytek těch peněz je. Podle něj zůstaly v Čechách. Upozorňuje na skutečnost, že je to zde normální a tak to tady funguje. Žijí zde lidé, kteří jsou schopní uloupnout si z čehokoliv.

Jen mi tady chybí nějaká jasná indicie, která toto tvrzení dokazuje. Nejlepší by asi bylo, kdyby se ozvali samotní únosci a žalovali nás, za lživé informace, protože dostali z peněz jen půlku.

A co naše pětice

Další podobná aféra, se točila kolem pětice Čechů unesených v Libanonu. Kontroverzní byla jejich výměna za Libanonce Alí Fajáda a El Marabího, kteří podle USA spolupracovali s teroristy.

Nevíme a nikdy se nedozvíme, jak to s Fajádem před jeho zatčením v Česku bylo, pro koho všeho pracoval… Pak je těžké cokoliv soudit a domýšlet. A jak to bylo pak z celou výměnou, je úplně stejná písnička, s neurčitou melodií a záhadnou pointou.

Čím více informací si ohledně těchto událostí člověk přečte, tím méně je mu jasné jak to bylo, jak to být mohlo, jak to být mělo a kde je vlastně pravda.

Poslední zprávy

Vrchní státní zastupitelství v Praze se opravdu zabývá podezřením na zpronevěru části výkupného. Na stole jej má vrchní žalobkyně Lenka Bradáčová. Uběhly neuvěřitelné 3 roky. Výkupné údajně činilo asi 145 milionů korun a ztratily se asi 4 miliony. Více se o tom můžete dočíst třeba na serveru Neovlivní.cz.

Odkaz: ČÁST VÝKUPNÉHO ZA DÍVKY V PÁKISTÁNU

Odkaz: TAJNÉ SLUŽBY ŘEŠÍ, ŽE MILIONY ZA VÝKUPNÉ UNESENÝCH ČECHŮ CESTOU ZMIZELY

Peníze nejsou všechno

Dobře to vím. Několikrát v životě jsem se o tom přesvědčila. Život má největší cenu a jsou chvíle, kdy jsou vám k ničemu všechny peníze světa. Nikdy jsem jich moc ale neměla, možná to nemůžu tak objektivně posoudit. Každopádně, někdy si zdraví ani život nekoupíte. A zažila jsem chvíle, kdy by mi peníze opravdu nepomohly.

Máte-li rodinu a zejména děti, je vám jasné, že se to dobře kecá. Nemůžete je vychovávat tak úplně bez peněz třeba v jeskyni. Asi by to tak úplně nedocenily.

Pokud jste ale zažili chvíle, kdy šlo vašemu dítěti o život, víte, o čem píšu.

Každopádně já se těším na chvíli, kdy už mi budou všechny hmotné statky jedno. Na chvíli, až si to budu moct dovolit. Sama pro sebe potřebuji velmi málo. A dokážu přežít v extrémních podmínkách s naprostým minimem. Asi tu budu díky dlouhověkosti mých babiček zatraceně dlouho. Nejsem si tak úplně jistá, zda je to vzhledem vyvíjejícím se událostem zrovna výhra.

Velice mě zaujal tento článek, možná vzbudí nějakou tu otázku i ve vás:

Chudá stařenka zdědila milióny, peníze darovala  (odkaz)

Srbka 86. letá Marija Zlatičová, poustevnice v horách žijící v chatce, zdědila po svém zesnulém manželovi žijícím v Austrálii, téměř milión australských dolarů. V přepočtu je to asi 17 miliónů korun.

V roce 1956 se svým manželem odešla do Austrálie, po roce a půl se vrátila do Srbska, aby se postarala o nemocnou matku. Do Austrálie už se nevrátila.

Dědictví bylo v hodnotě 3 miliónů australských dolarů, po všech zdaněních a poplatcích se k ní ale dostalo už jen 940 tisíc dolarů.

Peníze obratem darovala komunitě, která se o ni stará.

Řekla:

„Nepotřebuju peníze. Stačí mi chléb, voda a dřevo, abych mohla v zimě topit. Tam, kam brzo půjdu, peníze nepotřebuji, tak jsem je darovala. Oni je potřebují víc.“

Peníze si do hrobu nikdo nevezme. Čím víc si můžeme dovolit, tím víc si dovolit chceme a přejeme. Hranice se neustále posunují.

Dokonalé štěstí nám to ale nepřináší. Štěstí je stav mysli. Většinou dřív nebo později přijdeme na to, že ty pravé hodnoty, jsou úplně jinde.

Čím déle jsem ale zde, tím více tuto ženu chápu. Není nad chvilku klidu a pohody.  Posadit se na lavičku před domem na jarním slunci. Nemuset plnit plány, trhat normy, snášet šikanu a ponížení, přijít o dalšího přítele, anebo bojovat o špatně placenou práci.

Není nad chvilku klidu a pohody. Nad ten obyčejný život. Nad vycházející slunce, nad šálek kávy, nad rozkvétající kytky z jara, nad zpěv ptáků, nad možnost mít čas si to vychutnat.

Moc si přeji, abych si to jednou ještě stihla užít. Abych dostala tu možnost stejně tak jako stařenka.


Svobodný blog

Úhel pohledu

Pochybujte, prověřujte a nenechte se zmást.

I když čtete moje články.

Píšu je, abych ve vás otvírala chuť přemýšlet, klást si otázky, a hledat na ně odpovědi.

Kdykoliv se díváte na jakékoliv zprávy, posloucháte je z rozhlasu, nebo je čtete na internetu, přemýšlejte a nepřijímejte je jako pravdivý fakt.

Kdykoliv čtete jakoukoliv knihu, berte ji jako výzvu přemýšlet, nikoliv jako pravdu, kterou se máte řídit.

Ten, kdo ji napsal, nemusel být vůbec moudřejší než vy. Mohl být totálně mimo. Mohl být zdatný manipulant. Mohl být zmanipulovaný. Zastrašený. Podplacený. Mohl být pomýlený jako spousta lidí kolem. Mohl chtít jen vydělat peníze. Mohl chtít jen šokovat. Přivést vás na scestí.

Občas musíme obrátit hrníček, abychom viděli jeho ucho. Zkuste to. Pokud dáte ucho dozadu a koukáte na něj zepředu, není totálně vidět.

Tak je to i s informacemi. Bude li k vám mluvit jen jedna strana a nebudete znát proti názor, budete zmanipulovaní, dezorientovaní a snadno ovlivnitelní.

Loutky, s nimiž se hraje divadlo.

O to více je nutné si uvědomit, jaké nám hrozí nebezpečí řízené zřejmě odněkud ze zálohy.

A vůbec to nemusí být ze západu, tak jak si jej představujeme.

Musíme si uvědomit, že nám nemusí být vůbec známo, odkud přesně tahají za drátky.

Jde ale o pokus zničit a destabilizovat cokoliv, kde je ještě něco k mání. Něco jako zdroj, bohatství a energie.

Vše co se dá vydrancovat, zničit, ukrást.

Snaží se nás zastrašit, ovládnout, znejistit.

Zaměstnat prací a bojem o přežití tak, aby člověk neměl vůbec čas přemýšlet.

Vše ve vlastní prospěch pro pár vyvolených…

Myslíte, že to tak nemůže být?

Mám jeden příklad z mnoha.

Sierra Leone

Přečtěte si prosím tyto řádky a pak si pusťte video ženy, před níž smekám za to, že promluvila.

Sierra Leone. Nádherná krajina s obrovským bohatstvím. Taková, jakou ji neznáme.

Nenechte se oklamat a začněte otvírat oči.

Pomoc ve skutečnosti nepřichází ze Západu do Afriky, ale z Afriky do Západního světa. Západní svět závisí na Africe.

Panuje zde systematická destabilizace nejbohatších afrických národů a jejich systémů, zaštítěná mohutnými PR kampaněmi, díky kterým má celý svět pocit, že Afrika je chudá a umírají tam lidé. A že tato Afrika bude bez milosrdné pomoci západu jen přežívat.

Výbornou a organizovanou prací Červeného kříže, Unicefu, Oxfam, LifeAid a dalších organizací, které neustále investují miliony dolarů do reklamních kampaní v podobě jakési ,,pseudocharity“, udržující tento globální obraz Afriky v našich myslích.

Miliony nevinných lidí jako jsme my všichni, pak svými dary štědře přispívají a naivně věří, že opravdu pomáhají.

Žijeme na úkor Afrického kontinentu, který bezohledně vykořisťujeme.

Člověk jako takový předpokládá, že v evoluci přežívají ti nejsilnější.

V přírodě však platí, že jakýkoliv druh, který nadměrně loví, nadměrně drancuje zdroje, na kterých je závislé jeho přežití a obživa, příroda selektivně vyřadí…

Myslím, že jsme na řadě.

https://www.facebook.com/czech.WeAreHereAtHome/videos/1523013044666325/?autoplay_reason=all_page_organic_allowed&video_container_type=0&app_id=121876164619130


Svobodný blog