planeta

Dekadence a pád

Pavla Růžičková Leave a Comment

Historie se opakuje. Pořád je to stejné. V jednom okamžiku vždy nastává dekadence, úpadek a pád. Myslím, že jsme mezi druhou a třetí fází. Je to na spadnutí a pak už to jde velice rychle.

Popřeli jsme sami sebe. Úplně jsme si přestali vážit všech podstatných věcí. Místo hodnoty jako je zdraví a život samotný, se neustále dobrovolně ničíme:

·         Nezdravým jídlem

·         Přehnanou zátěží

·         Stresem a nervozitou

·         Léky, které jen tlumí příznaky, ale neuzdravují příčinu nemocí

·         Honbou za technologickými výstřelky, které nejsou totálně potřebné k životu

·         Nevážíme si vlastního zdraví

·         Místo jedinečnosti hledáme dokonalost a myslíme si, že třeba plastickou operací ji docílíme

·         Na úkor pohodlí plundrujeme přírodní zdroje

·         Znečišťujeme a ničíme planetu

·         Přihlížíme k tomu, jak vymírají živočišné druhy, kácíme, vypalujeme…

·         Lžeme si do vlastní kapsy a myslíme si, že nám to projde

·         Nevíme co je etika a morální zásady

·         Chováme se k sobě neurvale a bezohledně

·         Plýtváme, v našich domovech i supermarketech, spoustu jídla rveme do kontejnerů

·         Ve zdánlivé snaze pomáhat druhým ničíme sami sebe, svoje země

·         Necháme si obsazovat a brát své vlasti, které jsme pracně vybudovali…

Ucho už se utrhlo. Džbán upadl na zem, střepy se rozlétly do všech stran a nelze je slepit. Poslední kapky vody vsakují do země.

Proces je rozjetý, nelze to zastavit, pouze ztlumit.

Používáme spoustu prázdných frází, s lidskostí to nemá ale nic společného.

Dali jsme přehnaný důraz na jedince.

Sám ale člověk nepřežije.

Vidíme ,,sebe“ a ,,ty druhé“. Nevidíme ,,nás“.

To je obrovský rozdíl. Nedýcháme jeden pro druhého. Společně.

Přežít se dá jen v rámci tlupy. Za dodržování pravidel, které však neodporují zdravému rozumu.

New Age

Tím se nyní oháníme. Spoustou knih plných pozitivního myšlení. Každá se něčím liší a každá hlásá, že právě v ní je napsána pravda. Je to ale zřejmě námi nepřesně pochopeno. V podstatě jsme tvůrci svého života, nikdo za nás náš život nezmění. Zapomínáme ale na vlivy zvenčí.

Na to, že tu nejsme sami. Na to, že i ti druzí jsou zde. Ti druzí chtějí také měnit svůj život a být jeho tvůrci. Fungujeme jako celek. Přesněji měli bychom fungovat jako celek.

Berme si příklad z mravenců, ti fungují jako živý organismus. Měli bychom vnímat ty druhé, budovat soudržnost vlastního kmene a rozvíjet ji. Být tolerantní, ohleduplní a pomáhat si. Objevit vlastenectví. Být hrdí a odhodlaní.

Historie tvoří budoucnost. V okamžiku teď nastává naše budoucnost. Nespoléhat jenom na to, že máme osud ve svých rukou, ale být jeho součástí. Nebrat jej ani jako daný a nezměnitelný. Vnímat všechny události a rozvíjet je. Prožívat a cítit.

Málo si své existence vážíme. Chybí nám pokora. Nectíme jeden druhého. Neuctíváme matku zemi, která nás živí. Příliš jsme se odklonili. Od přírody a od sebe samotných. Od lidskosti.

Nejsme ani pánové tvorstva ani neporazitelní. Planeta si to s námi vyřídí kdykoliv si vzpomene. Nebo přijde třeba meteorit z vesmíru. Hrajeme si na to, kdo je silnější. Nevážíme si toho, co je nejcennější. Života. Mohl by nastat den, kdy tu nebudeme.

Život samotný se asi o sebe postará. Už tolikrát přišla katastrofa a opět se dokázal život uchovat a znovu probudit. Přes doby ledové i vyhynuté dinosaury. Přes důkazy o dávných vyspělých civilizacích, jejichž technologie nechápeme, tak o nich raději moc nemluvíme. Už to tu bylo.

Až na dno

Půjdeme až na dno. Nic nás nezastaví. Už si jen musíme uvědomit, zda u toho chceme být a za jakých podmínek. A pak to alespoň začít mírnit. Obnovovat vztahy a budovat rodiny. Žít přítomným okamžikem. Ale nechtít urvat co se dá, ale užít si to v čistotě a dokonalosti přirozeného života. Budujme si komunity a vztahy, na kterých se dá stavět. Budeme to potřebovat.

Dolů to jde zatraceně rychle. Může to být dřív, než si myslíme. Ale netřeba panikařit. Jen se opakuje přirozený koloběh života. Historie se opakuje. Pořád je to život ve své kráse, síle a dokonalosti. Přechytračit to ale neumíme. Na to nemáme. Tohle neumíme udělat jinak ani líp.

Svobodný blog

Ideální den

Pavla Růžičková Leave a Comment

Už si ani nepamatuji, kdy jsem pro samé povinnosti měla čas jej naplánovat natož prožít.

Můj ideální den je strávený v posteli. Spánek do oběda, objednaná pizza, stokrát ohraná oblíbená komedie, popcorn a zmrzlina.

Ideální den je také vstávání za úsvitu, šálek černé hořké kávy, zapálená svíčka a dlouhá a klidná meditace. Hodina jógy nebo čchi-kungu. Celý den v přírodě, nejlépe v horách. Tam, kde není ani živá duše.

Může to být i celý den strávený v ZOO parku. Čím více zvířat, tím lépe.  Pokud mě pustíte do výběhu s oslíky, o půlnoci mě budete tahat vzpurnou domů jako malé dítě. Miluji jejich rozpustilost i svéhlavost. Obejmutí oslíka, rovná se neskutečný pocit štěstí.

Ideální den je strávený v rodinném kruhu. Kdy se dovedou sejít setry i bratři, neteře a synovci, dědečkové i babičky, strýčkové i tety… dovedou spolu pobýt a nehádat se… dovedou se smát, povídat si a tolerovat vše, co jim na sobě vadí. Může to být poslední den, kdy jste takto všichni spolu.

Může to být také den strávený na zahradě, stříháním keřů a stromů, sázením i pletím… Den, po kterém usnete jako špalek. Jste naplněni energií, kterou vás dobije slunce, den kdy pozorujete neskutečně krásné motýli, ptáky a kolibříky. Den kdy máte pocit, že květy nebyly nikdy krásnější, plody sladší a nebe modřejší.

Je to i zapálený oheň v krbu, šálek čaje a nová kniha. Za oknem šumící déšť, nebo třeskutá zima a padající sněhové vločky. Chvíle, kdy si dovolíte hltat slovo za slovem, stránku za stránkou a úplně se ponoříte do děje a rozjedete svou fantazii i představivost na plné obrátky.

Může to být i den, kdy vám vznešená a posvátná hora, kterou s úvazy a helmou na hlavě zdoláte až na vrchol, dovolí na ni vyšplhat bez úrazu. Bez toho, aniž by vám dala najevo svou sílu a převahu. Tu, kterou nad námi příroda má, ať už v podobě valících se vln, hurikánu, sopky či padajícího kamení či laviny. My zde nevelíme. Planeta si to s námi rozdá, kdykoliv se jí zlíbí. Pustí li vás tedy hora na svůj vrchol, pokorně jí poděkujte.

Ideální den, je ten den, kdy se dokážete usmívat, zvládáte všechny povinnosti beztoho, aniž byste se rozčílili nebo stresovali. Den kdy dorazíte živí a zdraví večer domů. Pokud se tam takto sejdete jako celá rodina, je to den plně hoden nadpisu tohoto článku.

A jak jste na to vy, jaký je ten váš?

Svobodný blog

Vnímejme souvislosti

Pavla Růžičková Leave a Comment

indonesie

Ano, myslí, že nedomýšlíme důsledky. Nevnímáme to, co nevidíme, nebo to, co nechceme vnímat? Jsme masírováni cenzurovanými zprávami v TV a rádiu. Prostě nám tak nějak říkají to, co bychom si měli myslet. Opakují to pořád dokola tak dlouho, že se nám to vryje podvědomě až pod kůži. Občas se mi stává, že se sama podivuji nad tím, co jsem si zase nechala namluvit a co se mi to děje v hlavě.
Zaznamenali jste výzvu k bojkotování palmového oleje?

Problematika hořící významné části Indonésie a deštných pralesů se nějak v televizi přehlíží. Viděl o ní někdo něco ve zpravodajství nebo slyšel v rozhlase, že by to byl problém? Je to obrovská katastrofa a nějak to nechává všechny tam nahoře chladnými. Nepodporujme toto zvěrstvo alespoň nákupem výrobků s obsahem palmového oleje. Když to nikdo nebude kupovat, nemá cenu to nabízet, že. Potíž ale je, že tento olej je snad prakticky ve všem… Získaný palmový olej se využívá v potravinářství i kosmetickém průmyslu. Najdeme ho v čokoládě, šamponech i biopalivech. A jeho spotřeba stále roste.

Prostě a jednoduše s tím začněme denně něco dělat, postupně pomalu. Pak nebude mít důvod pěstovat palmu olejnou a vypalovat kvůli ní rozsáhlá území. Jako bychom zase neměli zdravější alternativu, kvůli které nemusí umírat ani vegetace ani živočichové.

Mohutné požáry sužují Indonésii od října, máme prosinec…. Následkem sucha se vypalování pralesů vymklo kontrole, nemůžu se ale zbavit dojmu, že vypalování prostě není nutné. Oheň a dusivý dým ohrožují obyvatele celého regionu. Vláda slíbila přísnější opatření. Hlavní příčinou je intenzivní pěstování palem olejných. Vypalování je však běžnou praxí už třicet let a vyústilo v ekologickou katastrofu. Proč se o tom ale nemluví a nijak se to neřeší? V plamenech umírají mimo jiné i vzácné druhy zvířat jako jsou orangutani, tygři a sloni. Rozsáhlé požáry v Indonésii jsou označovány za dosud nejhorší ekologickou katastrofu 21. století.

Nejen, že se vypaluje, ale probíhá také vysušování rašelinišť pro zakládání stále nových plantáží palem olejných. Také pro pěstování dřevin pro papírenský průmysl. Každoročně si plameny a emise vyžádají život průměrně až sta tisíc Indonésanů. To znamená, že pokud nám tedy nezáleží na rostlinách anebo zvířatech, co lidé? Nebo snad běžný Indonésan je něco méně než Evropan?  Jak se tedy vlastně na to díváme? Jak to, že masakr ve Francii se nás tak nějak všech dotkne a toto nás nechá chladnými… Jen proto, že to je nějak blíž nebo dál?

Bohužel žijeme v době, kdy lidé reagují svorně až tehdy, když se stane nějaké velká katastrofa. Tak znovu, co třeba masakr v Paříži? Proč si tedy nedáváme na profil Indonéskou vlajku?

Každý musí začít u sebe, bude-li nás víc a bude-li nás přibývat, změní se toho hodně, jen se opravdu musíme spojit. Ukažme nadnárodním, i dalším výrobním společnostem a všem ostatním, včetně lidí v jiných zemích tohoto Světa, že my to chceme prostě jinak. Jaká je nejjednodušší, nejrychlejší, nejsilnější a nejpokojnější cesta? Nekupovat výrobky, kde se vyskytuje palmový olej. Není stejně nijak zdravý, proto je tak levný….

Opět v plamenech umírají živý tvorové, vymírají vzácné druhy. Mizí obrovská část porostu, plíce naší planety. Do háje kdy už to vypalování a kácení přestane? Co tak asi budeme dýchat? Proč jsme asi čím dál víc nemocní? Plundrujeme, znečišťujeme, zamořujeme, devastujeme… Zdravý selský rozum opět nikde. Můj dědeček by to okomentoval tak trefně a natolik jadrně, že by to sem nebylo možné ani napsat, měl by ale zatraceně pravdu, i když to byl prostý člověk. Na rozdíl od titulu mu ale zdravý selský rozum rozhodně nechyběl.

Vše je jen v nás samotných. Jakmile změníme sami sebe, náš pohled na Svět a náš dennodenní život se změní k lepšímu, změní se i velmi rychle svět okolo nás. Bojujme a nenechme si vzít naději neustálým masírováním v médiích negativními zprávami, které opravdu vesměs nejsou tak důležité. Selektujme a také vnímejme souvislosti. 

 

Svobodný blog