Dnes na téma: Proč nám to tak trvá?

Proč nám to tak trvá? 

Dnes reaguji na další, příběh, který mě opět donutil zastavit se a přemýšlet. Připomenul mi, jak jsme nepoučitelní a bez pokory. Neumíme ocenit ty nejzákladnější věci, které jsou zároveň ty nejdůležitější. Umíme je ocenit, až nám na dveře zaklepe zubatá. Jakmile ale slezeme ze smrtelného lože, začne nás pálit dobré bydlo. V těžké chvíli slibujeme, jak už budeme žít zdravě, ohleduplně a jinak. Jen se nám uleví, na talíři máme hamburger a kachnu, zapíjíme jej colou, v puse máme cigáro a místo spánku paříme do rána.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

 

Podivný příběh se psem – Pocta městskému divadlu Brno – aneb, když se tleská ve stoje

příběh psa

V posledních letech jsem na divadlo doslova zanevřela. Viděla jsem pár her, které za moc nestály a z té poslední jsem odešla naprosto znechucená. Nemám ráda zbytečnou nahotu na jevišti, vyhrocenou vulgaritu a agresi. Domnívám se, že to není nutné. Přestávala jsem věřit, že to, co se na prknech, jenž znamenají svět, v poslední době odehrává, má ještě něco společného s uměním.Zřejmě jsem ale celou dobu chodila do toho špatného divadla, respektive divadel. A mám obrovskou radost, že i v dnešní době dokážeme jako český národ prokazovat čest divadelnímu řemeslu a doslova s aplausem tleskat ve stoje.

Hlavní hrdina, kterým je patnáctiletý Christopher Boone trpící  Aspergerovým syndromem , tedy lehčí formou autismu, je na jedné straně génius a na druhé ztracené dítko v pro něm nesmyslném světě. Je krásné, že umíme zpracovat i tyto příběhy s takovým citem. Že umíme poodhalit kouzlo jinakosti, které se mnohdy raději vyhýbáme. Hlavnímu hrdinovi v mnohém rozumím. Každý z nás se umí ve svém životě často ztratit. A i když náš hendikep není na první pohled až tak znatelný jako ten jeho, úplně každý si jej sebou životem neseme a snažíme se najít svoje místo.

Činohra: “Podivný příběh se psem”

Příběh s detektivní zápletkou v sobě skrývá tolik neskutečných emocí, že v některých chvílích nevidíte dojetím přes slzy a doslova zapomínáte dýchat. Napětí ve spojení s lehkostí laskavého humoru, protkaný hlubokou a tíživou láskou k postiženému autistickému synovi je naprosto ohromující. Příběh o hledání místa v matoucím světě byl mistrně doplněn vynikajícími hereckými výkony.

Výborní byli úplně všichni, včetně hereckého podání bankovního automatu.
S pokorou a úctou děkuji za neskutečný zážitek a navrácení touhy zajít do divadla. Určitě to nebylo poslední mnou navštívené divadelní představení v našem Městském divadle Brno.