Dotace jsou zhoubné
Dotace jsou zhoubné a za tím si stojím. Pokud třeba začneme zemědělstvím, jsou to právě dotace, které nám ničí půdu a způsobují pohromy. Na střídání plodin dle druhů po tři léta a další rok odpočinku, kdy pole osejete Vojtěškou či jetelem, se zapomnělo. Stejně tak se zapomíná na to, že pokud nedáte poli pořádný kopec hnoje, úplně jej vydrancujete až na dřeň.
Umělá hnojiva nic neřeší, právě naopak. Jen nám kontaminují vodu i potraviny. Pěstováním řepky se půda stává chudou jak kostelní myš. Pak vzniká eroze. Voda nevsakuje, ale stéká. Divíte se, že jsou záplavy? Děláme si to sami. Drancujeme pole, kácíme lesy, děláme umělé přehrady a měníme přirozené podnebí. Kam se podělo krajinářské plánování lidmi, kteří tomu rozumí, ví Bůh.
Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení
Dotace jsou zrůdné, nadělají víc škody než užitku. A pokud to ti rozumbradové v Evropské unii neví, ať se vrátí do školy. Jednotlivým odvětvím mají vládnout odborníci, nejlépe ti, kteří si prošli léty praxe v terénu. Pak se vyhneme začátečnickým chybám, nad kterými u nás na vesnici kroutí hlavou i malý Pepíček. Dědeček se musí obracet v hrobě a babička lamentovat.
Je to jako v té pohádce: ,,Co jsi proved s naší solí? Na chleba si nasypu granáty a božím hovádkům dám lízat smaragdy?“ Poznáváte Sůl nad zlato? I ta malá Majdalenka, chtěla raději posolený krajíc. A tak je to i s dotacemi.
Potraviny mají mít svoji cenu. Mají stát přesně tolik, aby se zemědělcům vyplatilo zorat pole a začít je pěstovat. Nenacházeli bychom jídlo v popelnicích. Zeptejte se lidí, kteří prošli koncentračním táborem, jak se jim chce plakat, když vidí v popelnici chleba.
Naše babička i dědeček brali do rukou chléb jako svátost. Dávali jej na bílou plachetku do ošatky a pokaždé, než zakrojili nožem do chleba, poděkovali za boží dar. A to nemá se zparchantělým náboženstvím nic společného. To je víra a pokora.
Pokud bude mít každá potravina svou cenu a bude za ní příběh lidí, kteří ořou pole, melou mouku a stávají pro nás ve 4 ráno, abychom ráno než jdeme do práce, mohli mít čerstvý chléb, pak si budeme jídla i vážit. Jídlem se neplýtvá. Tak mě to v mládí učili a tak to stále dělám.
Pokud naši zemědělci z konečné ceny dostanou minimum, nebo se jim pěstování ani nevyplatí, tak kde ty peníze jsou? Pokud levněji dovezeme jablko z druhého konce světa, tak tam někdo pracuje za hrst rýže a umírá hlady a je dotované za účelem zničení našeho zemědělství a naší samostatnosti. Právě kvůli dotacím se dějí děsivé věci.
Stála nám ta zničená pole a přírodní katastrofy za to? Stál nám za to prodej všech podniků, majetku i půdy? Stálo nám za to nechat si zničit to, co jsme si pracně budovali? Za to, že nás někdo udělal nesamostatnými, odnaučil další generace pracovat a činí nás závislými a diktuje nám podmínky? Stálo to za to? A za co vlastně?
Dotace jsou třeba tam, kde jsou opravdu třeba. Tedy v nemocnicích, anebo třeba ve výzkumu léků. V podpoře studia, ale opět studia, nikoli zhoubného školství. Pokud jsou určené peníze na elektroniku, kterou škola nepotřebuje, na nic jiného se nesmí použít, ale děti mrznou v lavicích a neteče jim voda, jsou dotace úplně vyhozenými penězi.
Má-li ta horda úředníků Evropské unie větší platy než třeba ministerský předseda Velké Británie, nemůžeme se divit poslednímu sledu událostí. Nesmírně drahý evropský orgán v podobě parlamentu, je nám na dvě věci.
Volný přechod přes hranice nazýváme Schengenský prostor a ten nemá o