POLOVINA ČESKÝCH RODIN NA HRANICI ŽIVOTNÍHO MINIMA

POLOVINA ČESKÝCH RODIN NA HRANICI ŽIVOTNÍHO MINIMA

V souvislosti s pohledem na nízkou nezaměstnanost v Česku, publikovanou v minulém článku, navazuji dalším tématem. Pokud je tedy tak nízká nezaměstnanost, proč jsou tak nízké platy, že je většina našich rodin na hranici bídy?

Málo peněz, velký stres, bída, obava ze ztráty zaměstnání, spousta probdělých nocí.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Jaká je vlastně současná životní úroveň českých domácností. Vytváříme podmínky pro naše dospívající děti aby mohli založit svojí rodinu? Myslíme na svoji budoucnost? Lidová moudrost nám vždy říkala, že děti jsou naše budoucnost a doba nedávno minulá ho tak zprofanovala, že jsme ho zařadili na listinu nesmyslných hesel hned vedle “Poručíme větru, dešti.” a řadou další.

Nevýchova, aneb učitelé držte se!

učitel

Skandál o šikanování učitelky diskutovaný v posledním čase není zdaleka jediným případem šikany ze stran žáku k učiteli.

Příčiny jsou již ve školkách a základních školách. Ale také v rodinách.

Na děti je málo času a hodně se jim povoluje. Continue Reading

Rodina je základ státu

Tento termín, je známý z totalitního režimu. Je brán jako, komunistické heslo. Je v něm ale hluboká pravda.

Je potřeba obnovit etickou výchovu a morální zásady. Vysvětlit co je úcta k autoritě, ke starším osobám a jejich zkušenostem, která naprosto vymizela. Je třeba obnovit funkci rodiny, zázemí, na které se mohou spolehnout děti, kam se mohou s důvěrou vracet partneři k sobě.

Pokud k tomu nebudou papíry, tzn. nutně tedy nebude svatba, i přes to je nutné, aby se obnovila podstata rodiny a její funkčnosti.

Je nutné si uvědomit, že doba je tak stresující a plná zvratů, nedostatečných pevných prvků, v podobě jistoty práce, jistoty možnosti splácet hypotéku a mít co dát k večeři vlastním dětem, že není možné podceňovat potřebu zázemí.

Držet při sobě

Rodina musí držet při sobě, jinak v této době nepřežijeme. Kamarádství se moc nenosí. Mladou generaci to ta naše nějak zapomněla naučit. Možná z euforie polistopadových událostí, z vidiny, že jim dáme to, co jsme neměli. Navíc i ve školství etické zásady a morálka vymizela. Tohle se prostě nepředává a neučí.

Všichni mají co dělat, aby si zachránili vlastní krk. Jsme nuceni k výkonu a ostrým loktům a do toho se moc kamarádství nevejde. Opět další důvod pro obnovení rodiny. Ta musí držet při sobě a bezpodmínečně fungovat. Pokud se společně nezasadíme o to, aby se znovu obnovil tradiční model rodiny, nastane obrovský úpadek společnosti.

Každý musí začít u sebe. Opět je to tady. Bez toho to nejde. Tisíckrát omílaná písnička, která je pravdou. V poslední době jsem téměř denně vzhlížela tam nahoru, s omluvou babičce a dědečkovi, za to jak jsem jim křivdila, a myslela si, že nemají pravdu. Měli ji naprosto ve všem.

Vzpomínám si, že dědeček v listopadové době řekl, že obchody budou narvané zbožím a my na ně nebudeme mít. Ano už je to tady. Na technologické výstřelky prostě nemáme. Po zaplacení nákladů na bydlení, oblečení, obědů a pomůcek pro děti, nám na to z našich snižujících se platů prostě nezbývá.

Mládí je nespoutané a má pocit, že vše je snadné a proveditelné. Přes nedostatek zkušeností a informací si mnohdy nevidí na špičku nosu. Na druhé straně si ale zase dovolí udělat věci, na které už v pozdějším věku nemá odvahu riskovat. Je to přirozený koloběh života a netřeba se tím až tak stresovat. Rodinu, s jejími hodnotami ale obnovit musíme.

Komunismus se nám nezdál, kapitalismus jsme nechtěli, nevěděli jsme přesně, co chceme a neuměli jsme si to ani představit. Teď kapitalismus máme. A nestačíme se divit. Stýská se mi. Po té staré a klidné době. Nevím úplně přesně co s tím. Některé věci jsou mi ale jasné.

Úcta ke starším a jejich zkušenostem

Když chceš změnit svět, změň sebe. Tam to začíná. U etiky a morálních zásad, vzájemné tolerance a již zmíněné úctě k autoritám a starším zkušeným lidem.

Na ,,gruntě“ tedy na statku, vždy vládl starý sedlák a mnohdy předával synovi velení, až mu bylo třeba 50 let, někdy až na smrtelné posteli. Už to chápu. Dřív na to neměl zkušenosti. Mladistvou nerozvážností by mohl přijít o vše, co předkové budovali. Už mi to konečně doklaplo. Úcta ke starším by se měla obnovit k první řadě.

Všichni hledají mladé a flexibilní… Vycucnuté je po pár letech vyhodí na dlažbu a berou čerstvý zdroj. Na tom se ale nedá stavět donekonečna. Chybí tomu řád, zkušenost a zadní kolečka. Ekonomický růst není nekonečný. Padesát knoflíků na kabátě za vteřinu prostě nezapnete. Má to i konec, limit a s tím je třeba počítat.

Pro lidi ve středním věku už práce není, pro lidi v předdůchodovém věku už máme jen podřadné práce. Není to normální, není to fér, není to rozumné a není to ani etické či demokratické. Nechápu, kam se poděla přirozená moudrost a zdravý selský rozum.

Rodina je základ státu. Je jedno, jestli máte na vánoce rybu a bramborový salát, nebo obnovíte houbového kubu a vánočku. Nebo si vymyslíte vlastní vegetariánské menu. Hlavní je se sejít jako rodina a držet při sobě. Klidně bez dárků. Tím hlavním darem je držet pospolu.

Letos se nám to povedlo a sešli jsme se ve větším rodinném kruhu. Podařilo se nám dostat v jeden moment spolu s babičkou do jedné restaurace všechny děti a vnoučata i s jejich partnery. Neznám lepší vánoční dárek. Bylo to tak úžasné. Tak moc jsem si letošní vánoce bez dárků užila. Jak moc úžasné to muselo být pro babičku, jenž má o 26 let obdivuhodných zkušeností víc než já.


Svobodný blog