Matky samoživitelky České republiky

a

Jak jsou na tom matky v nouzi? Naše matky samoživitelky, které mnohdy nezodpovědní tatínci budoucích dětí nechali na holičkách?

Hodně pracují a málo vydělávají. Nemají čas na svoje děti. Jsou utahané a nevyspané. Jejich děti jsou smutné, mají nízké sebevědomí a horší výsledky ve škole. Jsou stresované a nešťastné. Mnohdy šikanované.

Sociální systém selhává. Problém se stále neřeší.

Počet českých matek samoživitelek je největší v Evropské unii.

Matky samoživitelky jsou ve velké nouzi.

Mateřské školy zavírají kolem 17 hod, najít práci, která je do 16 hod a stihnou děti vyzvednout je téměř nemožné. Nemohou pracovat tam, kde by peníze vydělaly, jsou odkázány na noční směny úklidu a brigády o víkendech…

To pak zase nejsou s dětmi a koloběh výčitek, které je sžírají je neúprosný a nekonečný.

Z jedné brigád se také neuživí, takže jich mají několik, už jsme zase na bodu, kdy jsou buď peníze, nebo čas pro děti. V případě matek samoživitelek není ani jedno. Matky samoživitelky mají hodně dřiny a práce, málo času a zejména velmi málo peněz.

V nevyplácení výživného, tedy nezodpovědní otcové jsou v České republice na prvních místech. Etika a zodpovědnost je zřejmě u některých mužů naprosto neznámý pojem.

matky b

Nový návrh zákona by mohl alespoň těmto matkám poskytovat zálohy 2500,- Kč. Pevně věřím, že zákon projde. Částka je sice nic moc velká, ale pro mnohé matky a zejména jejich děti může být záchranným kruhem.

Na příspěvek by měly nárok nejchudší rodiny s příjmem pod 2,7 násobek životního minima.

Už tak to číslo tedy vypadá hrozivě a nechápu, jak jsou z něj matky a jejich děti schopné vyžít.

Po neplatičích výživného by pak částku vymáhal úřad práce.

Samoživitelky nemají ani čas, ani finanční prostředky na to, aby chodily po soudech a potupně se hádaly o to, co jim náleží.

V Česku každé 5 dítě vychovává jeden rodič, nejčastěji matka samoživitelka. Statistický úřad podal zprávu, že více než 1/3 domácností s jedním rodičem a jedním či více dětmi se loni propadla pod hranici chudoby.

Kromě matek samoživitelek se také na hranici chudoby pohybuje 45 % osamělých žen.

Problémy s penězi mají i senioři ve věku 65 s více let.

Další ohroženou skupinou jsou rodiny se 3 a více dětmi.

 

Hranice chudoby odpovídá 60 % mediánu příjmu, který má domácnost k dispozici. Medián je hodnota představující střední hodnotu, na kterou dosáhne polovina lidí.

Hranice chudoby u jednotlivce vloni odpovídala 10 240 Kč

U samotného rodiče s jedním dítětem do 13 let pak částce 13 311,- Kč

 

Na toto téma jsem již psala v článku Nemáme na školní obědy pro děti

Že si v článku nevymýšlím si můžete ověřit v mnoha článcích a zprávách na internetu.

Hlad ve střední Evropě v 21. století je Bohužel tvrdá realita a to i v České republice. Tisíce českých dětí znají pocit hladu.

,,Pod hranicí příjmové chudoby žije více než milion Čechů. Extrémní chudobou pak trpí 400 tisíc lidí. Nejčastěji jsou to matky samoživitelky, které leckdy nemají na to, aby svým dětem zaplatily obědy ve škole. A ty pak mají občas opravdu hlad. Nehledě na to, že jim chybí také školní pomůcky a že si o školních výletech s ostatními mohou jen nechat zdát“.

matky a

 

Více v odkaze: Tisíce školáků mají hlad: Drsná realita ČR 21. století

Pokud chcete, každý z vás může pomoci.

Osobně změňte osud jednotlivce.

Zajděte do školy a diskrétně nabídněte pomoc.

Vyhledejte instituci, ale buďte obezřetní, ať se peníze opravdu dostanou potřebným. Ať je nespláchne mašinérie kolem.

Nejlepší způsob je tichá dohoda.

Nabídnout diskrétně přímo pomoc a každý měsíc třeba poslat ze svého účtu peníze přímo na stravné do školní jídelny, pod kódem dítěte. Je zde tisíce matek, co vám budou vděčné.

Video: Střepiny

 


 

Napsáno pro: Svobodný blog

 

Chudoba a bezdomovci v ČR v děsivých číslech

B1

Pokud nežijete ve velkém městě, možná to ani nevnímáte. Mě mrazí v zádech pokaždé, když vyjdu z domu a rozhlédnu se kolem.

Celkový počet bezdomovců v poslední době značně stoupl. Pořád se myslelo, že dosavadní odhady počtu pohybující se kolem 30 000 jsou aktuální. Ministerstvo práce a sociálních věcí nás ale krutě vyvádí z omylu. Vydalo jedinečný ale také zdrcující výzkum, který jasně dokazuje, že se počet lidí bez domova u nás více než zdvojnásobil.

Průzkum, který byl zaměřený na problematiku prevence a řešení bezdomovectví, se dělal v Česku poprvé. Jeho respondenty byly obce. MPSV s podrobným dotazníkem oslovila během loňského února a března 220 obcí s rozšířenou působností, ze kterých se většina zapojila.

Kruté počty narůstají

Momentální číslo dosáhlo zhruba 68 500 lidí bez domova.

Dalších bezmála 120 000 lidí je navíc bezprostředně ohroženo ztrátou bydlení.

1/4 ženy

12 % mladí do 18 let

10 % senioři nad 65 let 

 
Nejvíce v Moravskoslezském kraji 13 800

V Praze 9 500

Nejméně v Královéhradeckém 1 600

V Karlovarském a Pardubickém kraji shodně 2 100

B2
Bezdomovci žijí i ve svahu pod vilou Karla Gotta na Bertramce

Důvody bezdomovectví

Zadlužení 90 %

Závislost na alkoholu 79,2 %

Nezaměstnanost 78 %

Výzkum se shoduje s údaji Exekutorské komory.

10 a více exekucí je vedeno na 120 000 obyvatel a jejich počet stále narůstá.

Výzkum MPSV také nepřímo ukázal, že zhruba 1 000 000 Čechů je ohroženo příjmovou chudobou. Opravdu je to milion.

Deník Právo uvedl, že polovina dotázaných sociálních pracovníků eviduje v obcím nedostatek krizového ubytování a nízkonákladové bydlení, kde je se snížený nájem.

Chybí nám jakékoliv pobytové zařízení pro lidi bez domova.

Lidé potřebují sociální služby vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu.

Problém se týká osob se závislostmi, s duševním onemocněním, bez příjmu, bez nároku na výplatu důchodu a lidí, kteří nejsou v evidenci úřadu práce.

B1

Rozevírání sociálních nůžek

Podle údajů ale celkové úspory a spotřeba českých domácností ale prý úspěšně rostou. Naprosto jasně to ukazuje na rozevírání takzvaných sociálních nůžek. Ten, kdo má slušný příjem, tomu se obvykle daří dobře. Asi ale jen do okamžiku, než o ni přijde. Všichni ti, kteří například kvůli zdravotním komplikacím, dluhům či alkoholu o příjem přišli, se už z bídy často nikdy nedostanou!

K alkoholu lidé také sahají ve většině právě kvůli dluhům a ztrátě zaměstnání. Někteří nemohou unést tíživou tíhu systému a stresujícího strachu o práci. Nesnesou život pod tlakem. Divíte se? Víte co je stres? Víte co je strach?

B3

Lidé jako ohrožený druh

Nejvíce takto ohrožených lidí je následujících krajích:

Moravskoslezský kraj 28 000

Ústecký kraj  14 000

Praha 10 000

Nadprůměrný počet byl ale zaznamenán i v Karlovarském a Libereckém kraji,.

Nejnižší počty jsou v Královéhradeckém kraji.

Kde je naše sociální politika a kde je prevence? Kde je fungující sociální systém a úřad práce? Kde je smysluplné vytváření pracovních míst a pomoci?

Místo byrokratického házení klacků pod nohy malým českým živnostníkům tak, aby nemohli podnikat a dát najíst vlastním dětem?

Co bylo špatného na minulém režimu a právu na práci?

Nikoho nenechal padnout takto hluboko. Všichni museli ráno vstát a do práce dojít. Základní povinnosti museli plnit.

V tom je ten klíčový moment.

Nenechat padnout až na dno.

Ano, každý režim má svoje a bylo mnoho věcí, které nefungovaly. Vše ale špatné nebylo.

Vykořisťování v podobě kapilatistického systému očividně nefunguje. Rozvírající se nůžky nás ženou do záhuby.

Kde je humanita a soucit s lidskou bytostí, která se dostane do potíží?

Jak to, že tomu, kdo přijde o práci nepodáme pomocnou ruku?

Jak to, že na něj uvalíme takové úroky a sazby exekuce, že ho to dostane na dlažbu?

Kam se ztrácí miliony našich daní, které očividně nejdou mezi lidi?

V minulosti uměli lidé komunikovat a vytvářet vazby. Sousedé si navzájem hlídali děti a nyní se ani neznají. Dělali se dobrovolné akce. Čistily se lesy od odpadků. Svépomocí se na vesnicích stavěly školky a školy pro děti. Lidé si odklízeli sníh před svými domy, aby nikdo neuklouzl a nespoléhali na stát.

Žádná vláda nás od úpadku nezachrání. Je třeba tvořit skupiny, spolky a centra. Pomáhat jeden druhému. Budovat od spodu silný a fungující komunikující systém vazeb, který přehluší nesmyslná rozhodnutí těch nahoře, co s námi zachází jako s loutkami, které jsou nepodstatné.

Co je etického na tom, že se lidé označují jako lidské zdroje? Běhá mi z toho mráz po zádech. Místo rodinných fungujících podniků s lidskými vazbami budujeme anonymní korporátní společnosti plné anonymních lidských zdrojů, které neváháme při špatném ekonomickém výsledku ve vteřině obětovat.

Kde je úcta k lidskému osudu a člověku samotnému?

Hlavně netvořit vazby. Pak se lépe krade a bohatne. Šplhá po cizích zádech nahoru. Bez soucitu a špatného svědomí.

Zdá se vám to opravdu normální?

Opravdu jsme se posunuli a jsme vyspělejší civilizace?

Nebo jen místo hmatatelných střelných či sečných zbraní proti sobě navzájem používáme zbraně mnohem krutější a zákeřnější?

Obelháváme sami sebe. A sami sebe také musíme zachránit.

Držím nám pěsti.