Stárnutí je na nic, možná, že by se mělo zakázat nebo zrušit
Populace nám nějak stárne. Možná by se do toho mohla vložit Evropská unie, stanovit kvóty o tom, kolik lidí bude moc zestárnout a do jakého věku a všechno ostatní by se mohlo třeba zakázat. Sami si s tím asi neporadíme.
A pokud by někdo vymyslel nějaký návod, jak nestárnout a neživořit, neumírat v bolestech a zapomnění, s pocitem osamění, že už vás nikdo nepotřebuje a jste na obtíž, tak prosím sem s ním. Jestli existují noční můry, tak tuto máme všichni.
Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení
Snažím se nemyslet dál než do zítřka. Když se podívám na výplatní pásku a vidím, kolik jde na zdravotní a sociální, měla bych mít důchod jak malinu za ty roky. Obávám se, že ale místo toho dostaneme drátem do oka.
Pokaždé, když posílám peníze na penzijní připojištění, modlím se, aby se opět nezměnil zákon a abychom o tu trochu urvanou od huby nepřišli.
Po tom, co se množí krádeže v bytech jak houby po dešti a po tom, co jsme i my měli tu čest, mám obavu, že šetření do strožoku není zrovna šťastné.
A po té, co jsme několikrát my a rodinní příslušníci zakopali archivní slivovici na zahradě a už ji nikdy nenašli, raději nebudu ani zakopávat čarodějnou truhlu plnou rezervního fondu na důchod.
Průměrný věk dožití v České republice se za posledních 15 let
- u mužů prodloužil o 4,2 roku na současných 76 let
- u žen vzrostl o 3,4 roku na 82 let
Ekonomové stále bijí na poplach, že společnost stárne a mělo by se s tím počítat při výdajích státního rozpočtu a stále odkládané a nedostatečné reformě důchodového systému, zdravotní a sociální péče.
- výdaje na dlouhodobou lůžkovou péči v letech 2010 – 2014 vzrostly o 1/4.
výdaje na domácí dlouhodobou péče se výdaje zvýšily o 1/5.
V roce 2014 tvořily souhrnné výdaje na dlouhodobou péči již 62,1 mld. Kč
18 % z celkových nákladů na zdravotní péči z celkových 350,4 mld. Kč.
Prodlužování lidského věku sebou nese mnoho potíží. Dostatek lůžek, zdravotnického personálu a specializovaná zařízení. Snaha zdravotníků, o nejdelší soběstačnost seniorů, aby mohli závěr života strávit v klidu a pohodlí svých bytů je určitě správná, zvyšuje ale i náklady na zajištění sociálních služeb, které jsou drahé a senioři nemají na dodatkové služby. Chybí dostatek nízko metrážních bezbariérových bytů. Senioři nemají velké celoživotní úspory, nutné je dofinancování služeb ze strany rodiny, které ale samy nemají nazbyt.
Dřív k sobě měli lidé blíž, byli ,,vejminky“ a bylo samozřejmé se o rodiče postarat. Dnes chce mít každý klid a pohodlí a být nejlépe single. Stát to za nás nezachrání, i když uděláme oddalované reformy. A hlavně, stát jsme MY.
Je ale těžké říkat generaci našich rodičů, kteří počítali s důchodem a vyrostli v socialismu, že se mají o sebe postarat sami. Naše generace, která zažila převrat jako mladá a nevyzrálá se sotva stačila nějak zorientovat a postarat o bydlení. Na důchody, které asi nebudou, se nějak nestíháme zajišťovat. Nestíháme se klonovat a ani nejsme chobotnice. Pracujeme sice do roztrhání těla, ale i když padáme na hubu, kromě infarktu a dalších zdravotních potíží toho na kontě moc nemáme. A naše děti jsou také ještě zmatené. Dokud je jejich děti neuvidí umírat v krabici pod mostem, nic moc se nezmění. Některé generace jsou prostě obětmi doby. Každé trochu jinak.
