Umění přežít Černobyl

černobyl
Slavíme 30 let od výbuchu Černobylu. Doba se radikálně změnila. V minulosti se každý neúspěch a katastrofa zametla pod koberec a tutlalo se to. Dnes o plní přední stránky novin a dělá se z toho obrovská senzace. Lidé dychtí po šílených zprávách. Věřím, že ne všichni. Jedna výhoda z toho tehdy plynula. Byli jsme více v klidu. Z každého bulvárního plátku a mediálního média z nás nekoukala negativní zpráva. Většinou s nimi stejně nic nenaděláme, jen nás podvědomě ničí a nahlodávají.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Úklid nejen ve skříni

komínky

Nesnáším komínky 

Jak jste na tom vy? Já komínky nesnáším od malička. Neznám nic horšího, otravnějšího a nepraktičtějšího. Pokud chcete vyndat něco uprostřed, celé to spadne. Neustálé skládání do komínků mě děsí. Kouzlo šuplíků jsem objevila již dávno. Od mala mám také ráda praktické komody. A jak vidím, jistá Japonka si na tom postavila business. Celý svět zachvátila uklízecí mánie. Japonka Marie Kondo se svým zázračným úklidem trhá rekordy.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

 

 


Svobodný blog

Umění prohrávat

prohra

Umí naše děti prohrávat? Učíme je to? Skuteční vítězové zvládnou sebeovládání. Vítězové umí prohrávat. Prohrávat se musí umět, chce to tréning, stejně jako umění vyhrát. Tak jak učíme děti čistit si zuby a zavazovat si tkaničky, naučme je taky prohrávat, jinak to semele je, nebo oni ošklivě semelou ostatní třeba šikanou, aby si zvedli sebevědomí.

Děti chtějí být viděné a chtějí vaši pozornost. Většinou jim ji dáváme, někdy až moc. Nebo spíše špatně. Místo toho, abychom jim věnovali svou lásku a čas, tak si je kupujeme drahými dárky. Někdy opravdu čas nemáme, někdy už ani nemáme energii. Je ale důležité dětem předávat hodnoty. Nikdo to za nás neudělá. A upadající školství už vůbec ne.

Naučme je jejich vlastní hodnotě. Žijeme v době soutěžení. Učme je nejen usilovat o vítězství, ale i prohrávat. Oceňovat v tomto případě neznamená pouze chválit. Ono chválení nám dává pocit uvěznění, něčeho definitivního, podněcuje v nás pocit, kdy podmíněně něco očekáváme. Třeba, že takový jednak jsme, a že i takový máme být kdykoliv v budoucnu. Tedy vítěz vždy.

prohra2

Ono ocenění vytváří jistý prostor, a ten se vztahuje k danému okamžiku a vykonávané činnosti. Děti se musí dobře cítit, musí být oceněny za snahu, za výkon, pokrok. Musí se učit vlastní hodnotě. Musí budovat zdravé sebevědomí. Ale zdravé, tedy podmíněné snahou, pílí a výkonem. Nikoliv sebevědomí na základě toho, kolik mám peněz a kdo je můj rodič, v jakém jezdím autě a koho si mohu koupit, i když mám v hlavě vymeteno jak v sýpce na jaře. Nikdo neví, jak na tom bude zítra. Naučte se děti o sebe postarat.

Pokud získá dítě pocit, že něco může dokázat, že se lze posunout a ví jak na to, teprve tehdy může i prohrát. A tomu je třeba je učit a také i někdy vystavovat. Zdá se vám to nedemokratické? Tak to je mi líto. Mamánků rozmazlených až na půdu je všude dost. Vychovejte pro změnu sebevědomého schopného jedince, co se o sebe umí postarat a umí se ovládat, posunovat vpřed a také umí i prohrávat. Zdá se vám, že by to mohlo mít smysl? Ano ono to opravdu smysl má.

prohra3

V dnešní době se hraje na výkon. Soutěží se a hraje se na ostré lokty. Já to neuznávám. Jít nahoru přes mrtvoly se nevyplácí. Boží mlýny melou pomalu ale jistě. To, že to u jiných nevidíte, ještě neznamená, že to tak není. Vše je něčím vykoupeno. A pokud na to nevěříte, připravte alespoň vaše děti přežít, naučte je být šťastné, vlastním přičiněním, dejte jim hodnotu.

Děti, které prohrají, pláčou, jsou smutné a zklamané. S tím se ale prostě v životě musí naučit žít. Zažijí to ve školce, ve škole a v životě. Připravte je na to, než je to sejme. Naučte je vnímat prohru jako motivaci k dalšímu výkonu. Naučte je radovat se ze hry a užít si ji bez nutnosti vyhrát. Naučte je překonávat překážky. Na dně nevyhraného vítězného poháru hořkosti prohry může ležet i obrovský zdroj síly a velikosti. Počátek velkého činu. Štěstí přeje připraveným. Tak své děti připravte. Svět patří vítězům. Tak je naučte prohrávat, ať pak mohou vítězit.

Čtěte také: Přiznání chyby, neznamená slabost

prohra1

 

Chemtrails

Chemtrails. Mluví se o tom dlouho, tak jako o spoustě jiných věcí. Máme však tolik informací, které se na nás valí ze všech stran, že žádná negativa nechceme slyšet. Chceme žít alespoň trochu v klidu a pohodě. Je to pochopitelné, život ubíhá.

A tak se obelháváme.

Říkáme si, že to není tak horký, nebo s tím se stejně nedá nic dělat.

Tak co s tím já zmůžu…

apod.

Naše netečnost nás pomalu zabíjí, zabíjí i naše děti.

Dá se s tím něco dělat?

Co myslíte?

Odkaz: Chemtrails jsou skutečností

Tentokrát tu zprávu máme ze Švýcarska, chemtrails jsou skutečností.

Výsledky zkoumání dešťové vody ve Švýcarsku přinesly alarmující hodnoty v dešťové vodě v podobě velkého množství hliníku a barya.

Další šetření je z Německa, výskyt sloučeniny barya, stroncia a hliníku, který se tedy nachází po celém státě, jak ve městě, tak i v přírodní rezervaci.

Poručíme větru dešti. Vedlejší účinek nemoc a smrt.

Tráví nás jako krysy

V tom případě nám léky proti alergii moc nepomohou. Všechny léky na útlum příznaků různých nemocí, na útlum toho, co do nás cpou horem spodem. Musíme být nemocní, aby se točila ekonomika v odvětví farmacie. Aby v něm teklo co nejvíce peněz. Ono se nám po lécích trošku uleví, ale ne zas moc.

Zkusme se podívat na odkazy, zda je to reálné. Sledujme výpověď a svědectví o instalaci zařízení do letadel.

Odkaz: Instalace do letadel

Jako loutky

Přečtěme si také, jak se to vlastně dělá a jaký to má na nás vliv. Jak nás chemikálie ovlivňují, ovládají a jak pomocí nich tahají za nitky. Imunní rozhodně nejsme. Časem zdegenerujeme a budou z nás slintající paka.

Pravidelně děláme detoxikační kůry, dáváme si pozor na to, co jíme, to ale nestačí. Je ale pravda, že pokud se na to zaměříme, zaznamenáme na sobě změnu. Na Chemitrails ale nevyzrajeme.

Odkaz: Umění ovládat

Odkaz: A je to opravdu všude

Píší se petice. Bohužel víme jak je to s otevřenými dopisy a peticemi. Nikdo tam nahoře nás dole neslyší. Zametá se vše pod koberce, trvale, opakovaně a důkladně.

A co na to FBI

Nevím, zda to je svědomí, ale občas se pustí nějaká informace ven. Zejména lidé v penzi většinou něco prozradí, o tom je další zde uvedený odkaz na článek a video. Ale i to je pochopitelné, máte-li rodinu a děti, držíte pusu. Máte strach.

Proto je tak těžké vždy soudit minulost a ukazovat třeba na spolupracovníky STB a kolaboranty. Nikdo z nás neví, kdo koho přitlačil ke zdi a jak. Také nevíme, jak bychom reagovali my. Už nepoznáme původy, příčiny a důvody. Kdo byl do seznamů zapsaný, aniž by o tom věděl.

Není to obhajoba, jen další úhel pohledu. Navíc historie je psaná vítězi. A ne každý vítěz vyhrál čistě, že. Také se vše překrucuje, přepisuje a upravuje.

Odkaz: FBI občas něco pustí

Tyto sloučeniny jsou podstatnou součástí našeho vzduchu. Všichni tyto kovy nefiltrované dýcháme. Rostou alergie, neurologická onemocnění jako Alzheimrova nemoc, autismus, poruchy soustředění.

Věřte, nevěřte

Ve finále je jedno, zda se tam opravdu objevují tímto způsobem. Jsou ale zde a my kvůli nim pomalu a bolestně umíráme. S ponurými náladami a depresemi. S nemocemi. S rakovinou. S pocitem selhání.


Svobodný blog