Skandál o šikanování učitelky diskutovaný v posledním čase není zdaleka jediným případem šikany ze stran žáku k učiteli.
Příčiny jsou již ve školkách a základních školách. Ale také v rodinách.
Na děti je málo času a hodně se jim povoluje.
Někdy to s tou demokracií a svobodou přeháníme. Děti musí mít jasně dané mantinely, za které jít prostě nesmí. Bohužel to často nechápou rodiče a učitelé s omezenými právy s tím pak nenadělají absolutně nic.
Je-li pedagog nucen sklapnout paty a omluvit se studentovi za studentovo neurvalé chování, je to postavené na hlavu. Se svobodou a lidskostí to nemá nic společného.
Vytratila se nám úcta k autoritám, ke starším a k pedagogům.
Je nutné podotknout, že určitě se vyskytují i pedagogové, kteří zrovna nedělají čest svému povolání a neumějí učit, nebo si vybíjejí vlastní mindráky na studentech, mají své oblíbence a občas si na někoho zasednou. Tak to bylo, je a bude. Lidský faktor selhává v jakémkoliv povolání. Jsou třeba dobří a špatní lékaři i dobří a špatní kuchaři apod. Jasně, i to je třeba zmínit.
Nevýchova
Způsob, jakým se dnes děti vychovávají, jakým se k nim přistupuje, jak se jim ustupuje a jak obrovská se jim dává volnost, je poněkud nešťastný.
Úroveň vzdělání jde do háje. Po žácích se toho chce čím dál méně a nároky se snižují v oblasti kvality.
Pedagog raději ustoupí, než aby se hádal se studentem, s rodiči, nebo se obhajoval před ředitelem školy.
Za chvilku budeme třeba rádi, že nám někdo do té školy vůbec přijde a dostane za účast jedničku.
V tom případě nás opravdu čeká obrovský úpadek společnosti.
Pokud je slušně a charakterově dobře vychovaný a vedený žák ve škole pokládán za slabocha a neustále napadán omezenými ramenáči, kterým by občas neuškodilo pár facek, je zde něco špatně.
Klade se přehnaný důraz na kvantitu a rychlost, za kterou napíše student test. Ve stresu nic moc. Práce kvapná málo platná.
Pleteme si cílevědomost s bezohledností.
Podporujeme přehnanou soutěživost a ostré lokty.
To vše na úkor tolerance, vzájemné pomoci a spolupráce.
Já to vidím takto:,,Je to hnus, velebnosti.“
Prostor
Nejsem pro to, aby se děti mlátily jak nezralé žito.
Někdy je ale jedna facky lepší jak dvě hodiny vysvětlování.
Nic se nemá přehánět a je nutné vědět, jaký typ osobnosti před vámi stojí.
Děti mají mít svůj prostor.
Nejsem příznivce příkazů a zákazů.
Jen je nutné dát pevnou hranici, za kterou se prostě nesmí. A při jejím porušení být důslední a dodržet i slíbený trest. I v případě, že nám to trhá srdce.
Pokud to totiž nedodržíme, děláme sami ze sebe blbce a podrýváme si autoritu.
Příklady táhnou.
Děti jsou opičky.
Pokud jdete svým dětem příkladem, nemůžete udělat chybu.
Pokud ale ležíte s pivem na kanapi, je pokrytecké chtít po dítěti, aby on něco dělal.
Pokud jste sami neumyli nikdy nádobí, je pokrytecké to chtít po dítěti z pozice silnějšího.
Pokud uděláte chybu, omluvte se i dvouletému dítěti.
Pokud něco slíbíte, splňte to za každou cenu.
Pokud se vám něco nepodaří, přiznejte to otevřeně, ať ví, že chybovat je lidské a není to selhání a důvod k sebevraždě.
Tak jsem to dělala já a musím říct, že se mi to vyplatilo.
Ano, i já jsme se nevyvarovala omylů a chyb, jsem jenom člověk, ale za technikou výchovy příkladem si stojím.
Tohle je jedna z věcí, která se mi v životě ohromně povedla.
Pocta pedagogům
Já osobně pokládám pedagogy za jedny z nejdůležitějších lidí v našem životě. Tráví s námi hodně času. Ovlivňují nás v té nejdůležitější době našeho vývoje.
Dobrý pedagog v nás umí objevit naše schopnosti pod povrchem, umí nás motivovat a vést. Umí nás podržet a formovat naši osobnost.
Může nám pomoci splnit si naše sny.
Vážím si vás pedagogové a vzdávám vám hold.
Držím vám pěsti, ať nalézáte mezi studenty i ty, kteří prahnou po vašich znalostech.
Přeji vám, ať se nenecháte otupit.
Ať neházíte všechny do jednoho pytle a dovedete rozeznat, kdo před vámi v lavici sedí.
Ta tichá dívka může být velmi inteligentní, jen se to stydí dát najevo, aby se jí nevysmáli.
A ten vyrušující mladík může po znalostech prahnout stejně jako ona, jen se snaží vybudovat si své místo mezi ostatními omezenci, se kterými musí denně sdílet třídu.
Obdivuji vás pedagogy, kteří to dokážete odhalit.
Vůbec vám to nezávidím.
Za našich mladých let to takto nebývalo. To stejné říkala i moje babička. Asi je to přirozený koloběh života.
Jen bych chtěla připomenout, že z historie již víme, že po vzestupu přichází vždy dekadence a pád.
Na kterém z těch tří prahů stojíme je jen na nás.
—————————————————————————————————————————–
