Asi není pochyb o tom, že fastfood je prostě hnusné jídlo. O kvalitě se nedá asi ani polemizovat. Takových článků jako je tento již vyšlo mnoho. Tento je zajímavý tím, že soud dal Jamie Oliverovi za pravdu.
Jamie Oliver vyhrál soud s McDonalds
Jamie Oliver vyhrál soud s McDonalds, u kterého se s fastfoodovým řetězcem soudil kvůli kvalitě jeho jídla. Jamie Oliver otevřel hroznou pravdu o tom, z čeho oblíbený fastfood vyrábí maso na hamburgery a nugety. Continue Reading
Šampon proti šedivění navracející přirozenou barvu vlasů 150ml
Trápí vás první šediny? Nebo už je jich ve vašich vlasech víc?
Nezoufejte! Máme pro vás skvělý lék. Toto bylinné tonikum navrací vašim vlasům zpět jejich přirozenou barvu, vitalitu a lesk.
Máme pro vás velmi účinný šampón. Dodává dokonalé kosmetické ošetření, a zejména ve spojení s regenerační vodou pomáhá eliminovat šedé a bílé vlasy, progresivně vrací na svou přirozenou barvu. Je bez silikonů, vhodný i jako prevence. Continue Reading
Vedeme komplikované životy. Dlouhá pracovní doba, dlouhé dojíždění v kolonách, zvýšené náklady na bydlení, režie i jídlo, zdravotní péči, množící se půjčky a úvěry… Přičteme tíhu odpovědnosti v zaměstnání a strach o práci, péči o rodinu, zajištění chodu domácnosti a péče o děti, rodiče a staroušky, jdeme z toho do kolen.
Bylo to dříve jinak?
Na chléb se vydělávalo v potu tváře. Kromě zpěvu ptáků ale nebyl žádný hluk a smog. Dopravní kolapsy ani rychlé stresy. Také ze všad neútočily reklamy a informace. Nic netůtalo, nezvonilo, nenaskakovaly nekonečné počty zpráv žeroucí čas…
Stres, napětí, nervozita, agrese, vzdor, únava, strach, otupělost….
Technologie vznikají, aby nás spojovaly, paradoxně nás ale rozdělují. Naše komunikace se smrskla na pár textových zpráv.
Téměř všechnu energii věnujeme práci a na osobní život nám nezbývají síly. V práci máme víc možností, jsme možná víc nezávislejší, doma pak ale padáme únavou a cítíme se osamělí a vyčerpaní. Pak místo k sobě jdeme od sebe…Jsme natolik vyčerpaní, že se nedokážeme vzájemně podepřít.
Muž pracuje do roztrhání těla, aby zajistil rodinu, domů se vrací unavený. Nemá už energii na povídání a vyslechnutí.
Žena pracuje a ještě vynakládá nadměrné úsilí a energii na péči o manžela, děti, domácnost, kroužky, někdy i rodiče, cítí se na vše sama a je plná bolesti a vzteku, že jí nikdo neprojeví náležitou vděčnost a její snahu nikdo neocení a už vůbec neoplácejí.
Pod vlivem stresu muži i ženy zapomínají na důvod, proč to vlastně všechno dělají.
Zapomínají si navzájem děkovat, projevovat úctu a lásku.
Zvyšuje napětí, prohlubuje se propast mezi nimi a vytrácí se opora a sounáležitost.
Máme pocit, že jsme příliš unavení nato, abychom tohle vyřešili.
Máme pocit, že naše protějšky jsou náročné, odlišné, nedoceňující.
Narůstá napětí v páru a pak se citové potřeby zatlačí někam do pozadí, aby nebyly vidět.
Pak se ucho utrhne a je strašný průšvih.
Komunikace mezi mužem a ženou je obrovsky náročná. Jsme úplně jiné ,,živočišné druhy“.
Ženy potřebují o problémech hovořit… sdělená bolest-poloviční bolest..
Muži se stahují do ústraní a musí mít čas to vše vstřebat.
Ženy jsou schopny si zapamatovat a reagovat na spoustu věcí.
Muži zvládají jen jednu a vše ostatní mizí ze zorného pole.
Ženy od mužů neustále a scestně a nepoučitelně očekávají, že se budou chovat a reagovat jako ony.
Muži zase naprosto nechápou, co ženy doopravdy potřebují a ani po milionté si to prostě nejsou schopni zapamatovat.
Žena vytváří vazby, zázemí a vztahy. Tak to bylo, je a bude.
Muž loví mamuta, živí rodinu a bojuje o jejich bezpečí. Také ochraňuje, nemá-li co chránit, je ztracen.
Je to naše přirozená daná předurčenost.
Bohužel životní styl a náklady jsou tak náročné, že to, zda bude žena pracovat není věcí volby, ale nutností.
Na to jsou zlaté zkrácené úvazky, práce z domu, flexibilní pracovní doba. Ženy jsou skvělé organizátorky času.Uvažujte o tom.
Muž potřebuje zázemí a obdiv i uznání co svět světem stojí.
Dnešní životní styl mu to ale totálně neumožňuje a nedopřeje.
Není to ničí vina.
Je to prostě životní styl dneška, se kterým se musíme vyrovnat, jak už jsem zase psala v jednom článku.
Ženy pod vlivem emancipace ztrácejí svou křehkost, ženskost a zranitelnost a to dávalo mužům vyniknout. Jejich síle, mužnosti, schopnosti zabezpečit a ochránit.
Ženy chtějí, aby se muži změnili.
Muži si přejí, aby se ženy neměnily.
Když se žena stane mužem, ztrácí muž smysl života, svůj životní cíl, inspiraci…
To není ani chyba žen a ani chyba mužů… to je děsivý vývoj doby a jeho následky.
Žena má tolik povinností, žene to se to nedá unést…
Muž ztrácí takovou silou a rychlostí půdu pod nohama, že je totálně ztracený…
Dlouho jsem si myslela, že to lépe zvládáme my ženy. Zdánlivě ano, máme totiž tu výhodu, že jsme skvělé organizátorky, umíme dělat tisíc věcí zároveň a ještě v tom chaosu umíme fungovat, i když s vypětím sil. S naší chorobnou organizační schopností vše vyřešit zapomínáme budovat důležité vztahy. Bohužel postupem času otupíme, protože naše přirozená ženskost i s jejími potřebami chřadne a umírá…
Stejně tak odchází mužům pocit důležitosti, síly, potřebnosti, sebevědomí, bezpečí a lásky.
Každý zvlášť to ale nevyřešíme.Musíme spolu.
A myslím, že je to opět na ženách, protože jak jsem již napsala, vztah dělá žena, to ona se rychle orientuje… takže házet vinu na okolí je sice jednoduché, ale bez kladného výsledku.
Za svoje přirozené genetické nakódování prostě nemůžeme. Pokrok nepokrok.
Ať to čte muž nebo žena, bez předsudků se začněte snažit.
Naslouchejte, vnímejte, všímejte si.
Děkujte, uznávejte, oceňujte.
Pomáhejte, nevzdávejte to a milujte.
Žijete teď. Tak to zkuste co nejvíc v pohodě a se snahou jít vstříc a ne proti sobě.
Místo drahé večeře v restauraci občas stačí i česnečka a pivo na slunné zahrádce v klidu a pohodě.
Až budete čichat ke kytkám ze spoda, bude na to pozdě.
——————————————————————————————————————————————
Dnes inspirace z následujícího článku a trochu jiný úhel pohledu. Název mého článku je inspirovaný opět výroky mých babiček a dědečků. Svatá pravda babi a dědo, začínám si uvědomovat, že jste měli pravdu snad úplně ve všem. Vzpurné mládí v nás vám ale prostě nechce dát za pravdu. Je to pořád stejné, vidíme to u vlastních dětí a budeme-li mít štěstí a dožijeme se toho, uvidíme to u vlastních vnoučat.
Existují věci, které byste měli udělat v mladém věku. Dohánět je na stará kolena není nic příjemného a mnohdy to už ani není možné. Jaké věci mám na mysli?
1. Překonávejte strach.
S překonáváním strachu souhlasím. Z postupem času znáte všechna rizika, která bohužel mohou nastat, dostanete párkrát po pérkách, mnohokrát vás někdo zklame a podrazí, máte závazky, nechcete riskovat, jste pohodlnější, zodpovědnější, vystrašenější a už prostě na to nemáte energii… Takže máte-li bonus mládí a pořád ještě pro strach uděláno, riskujte a jděte do toho po hlavě a honem, než vás to přejde!
2. Věnujte více času se svým rodičům a prarodičům.
Tak tady se mi ženou slzy do očí. Jestli mě něco štve, tak že jsem se neptala na ty důležité věci. Že jsem si nebyla schopná převzít tu letitou moudrost a zkušenost od těch, co již tu nejsou. Bohužel to totálně nekoresponduje s prvním bodem. Mládí je vzpurné a proto má schopnost se učit i z chyb. Obdivuji však všechny, co umějí jíž v mládí naslouchat a zkrotit svůj temperament. Stejně tak ale obdivuji i to rebelství, jenž se váže k prvnímu bodu. Obdivuji tak život samotný ve své kráse, rozmanitosti a velikosti…
3. Cestujte.
Cestování je obrovský bonus. Pokud se to nenaučíte v mládí, ve stáří už to nepůjde. My jsme za mého dětství a mládí cestovat nemohli a já dosud cestování prostě nesnáším. Kvůli dítku jsme ale cestovali od mala a je to vidět. Cestování miluje a nikde se neztratí… Cestování a zkušenost s ním spojené je největší škola života. Vyrazte, dokud nemáte závazky. Vaše rodiče a staroušci budou sice doma šedivět obavami, ale je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat. Občas jim aspoň pošlete ,,čumkartu“, ať se alespoň jednou za čas v klidu vyspí.
4. Cvičte.
A není to jen o figuře. Je to o energii, životní síle, bolestech a kvalitě života. Svaly časem slábnou a odcházejí a je nutné je udržovat. Bez práce zde koláče fakt nejsou. Možná si můžete vybudovat pasivní příjem, ale pasivní svaly teda výhra zrovna nejsou. Časem se vám může stávat, že nevyjdete schody, nevydržíte sedět u PC nebo nevyndáte nákup z kufru auta. Ve zdravém těle, zdravý duch!
5. Užívejte si samotu.
Tak trocha pravdy na tom je, pokud jsou děti malé, je to někdy doslova peklo. J Není čas na nic a na chvilku klidu vůbec ne. Jakmile vám ale vejdou děti do puberty, bude se vám po nich zatraceně stýskat. Jakmile vylétnou z hnízda, je to velmi smutné. Stáří je osamělé a smutné. Jak píšu v článku . Chce to ke každému času přistupovat individuálně a mít na paměti, že všechno má svoje pro a proti a všechno jednou skončí. Je důležité si užít tu přítomnost a dary a snažit se nepodělat z toho množství problémů, které z toho vyplývá a neodmyslitelně k tomu patří.
6. Vzdělávejte se.
Je pravda, že stagnace je zabiják. Hlavu je třeba pořád udržovat v zápřahu. I když milujete jeden jediný obor, pořád se v něm vzdělávejte a rozšiřujte možnosti. Neusínejte na vavřínech ani nestagnujte, ať nezdegenerujete. Pokud jste multifunkční zařízení s vysokým výkonem, nízkou údržbou i režijními náklady jako já, jděte po hlavě do všeho, co vás láká. Změňte své koníčky a povolání třeba stokrát v životě. Hlavně nestagnujte. Nemějte strach. Strach je malá a pomalá smrt.
7. Utrácejte peníze.
Ano i ne. Nehromaďte věci. Zbytečně nevyhazujte. Myslete na ekologii a naši planetu. Měňte, využijte věci z druhé ruky a peníze vynakládejte s rozmyslem. Hmotné statky si do hrobu nevezmete. Nehoňte se za reklamami. Jediné, co si zpětně nekoupíte, jsou zážitky. Takže si užívejte. Cestujte, studujte a ano, tím naplňte svůj život. Peníze v bance jsou vám k ničemu. Točte je. Můj dědeček říkal, že „peníze musí do oběhu, aby nezplesnivěly“. Měl svérázný humor. Ale chápal smysl a funkčnost ekonomiky. Má dáti dal. Podporu jiných členů komunity. Ty dáš vydělat mě a já tobě a oba budeme mít co jíst. Tohle někdy v našem národě chybí. Soudružnost, národní hrdost a podpora domácího produktu. Nechtít od kamaráda něco za darmo, ale podpořit jej a na oplátku zase podpoří vás.
8. Užívejte si hodně sexu.
Co dodat. Myslím, že název mého článku hovoří za vše. Den D, kdy dny nebo spíše noci tohoto typu budou sečteny, může přijít dřív, než si myslíte.
9. Buďte sami sebou.
Velmi dobře napsáno. Je to ale těžké. Žijeme v prolhané době. Plácáme se po zádech a myslíme si jiné věci, než dáváme najevo. V práci držíme hubu a krok, abychom nebyli bez ní, v přemíře zákonů a pravidel už jsme totálně nesvobodní, i když je všude plno keců o demokracii a necháváme se podprahově manipulovat reklamami a informacemi z médií. Hodnotíme obal více než obsah. Více oceňujeme modelky a sportovce než vědce, lékaře a mistrné pedagogy. Ani bych neřekla, že ve stáří je pozdě na takovou změnu. Na tu není pozdě nikdy. Spíše je třeba si uvědomit, jestli chci jezdit v Corvetě a chodit denně do práce naštvaný, nebo zorat pole, mít brambory na loupačku a klid a pohodu bez stresu. Nebo dát výpověď, zajít na živnostenský úřad a být sám za sebe i s tou Corvetou.
Čtete někdy deník Metro? A narazili jste na článek o tom, že je málo kuchařů? Možná je to výzva a inspirace, kam dát svoje děti, když je zrovna nebaví studium a jsou velmi šikovní. Dobrý kuchař se hodí vždy a podle mě se uplatní všude.
Jen nevím, zda je motivační informace, že průměrná mzda kuchařů je 14 912,- Kč hrubého měsíčně. U pomocných kuchařů dokonce 12 345,- Kč. No tak to není zrovna mnoho že? Ještě hůř jsou na tom kuchařky v jídelně, ty mají dokonce 75,-Kč a to jsme zase na hrubé mzdě… Musí umět kromě vaření i všechny hygienické předpisy a vyhlášky. Práce je to náročná a namáhavá. Kuchařina je velká dřina. Je to celodenní fofr, ve velmi namáhavém prostředí, teplota a vlhkost ve velkém měřítku. Denně na nohou od rána do večera.
Dobrých restaurací je pomálu. Všichni bychom byli rádi, kdyby jich bylo více. Mám ale velkou obavu, že s těmito platy to nebude až tak horké. Na opravdu dobré jídlo za rozumné peníze není téměř kam zajít. Navíc se nám k tomu přidávají diskutované registrační pokladny… A spousta práce s nimi spojená na víc.
K podobně hrozným a ještě horším mzdám se řadí uklízečky, vrátní a pracovníci ostrahy. Tak už je to úplně na pováženou. Pokud má ostraha minimální mzdu, jakou má úroveň? A dokáže zasáhnout? Má dobrou fyzickou kondici, schopnost rychlého uvažování, kombinatoriky a rychlého a úspěšného zásahu?
U kuchařiny bych ještě chvilku zůstala. Ráda bych se zmínila o tom, že spousta lidí již je buď vegetarián nebo vegan. Pominu-li nabídku salátů, které jsou zase opět většinou z masem, je nabídka dost příšerná.
Jídelníčky, které nabízejí bezmasá pouze sladká nebo smažená jídla jsou dost děsivé. Bezmasé opravdu neznamená pouze sladké. A už vůbec ne probůh smažené. Lidé se vzdávají masa, aby žili zdravěji a nezatěžovali svoje trávicí trakty. Určitě ne přepáleným tukem. To u nás ale zřejmě pochopeno nebylo.
Vzhledem k tomu, že už nyní vím, jaké jsou kuchařské platy, je mi asi jasné, že k vymýšlení jídelníčků tak trochu chybí motivace a elán.
Zpráva o kuchařských platech velmi ostře kontrastuje s dalším článkem.
Kousek vedle ve stejném deníku je ,,Dobrá zpráva“ o tom, že mzda na jižní Moravě vzrostla o 4 %. No a já mám k tomu nesmělý a skromný dotaz, komu?
Výše této hrubé mzdy by měla mít 27 506,- Kč. Zaměstnanci si prý v průměru polepšili o 1049,- Kč. Opět se ptám, komu takto narostl plat?
Opět jsem rozhodila sítě a ptala jsem se, kde jsem mohla. Nepotvrdil mi to ale vůbec nikdo…
Musím říct, že mě tady tyto informace z Českého statistického úřadu fakt berou dech. A opět podotýkám, že průměrná mzda je nic nevypovídající číslo s nulovou vypovídající hodnotou.
Každý z nás není ani politik, ani ředitel ani manažer a o průměrné mzdě, se nám ve většině případů může jenom zdát.
———————————————————————————————————–
Musím uznat, že se mi po staré době začíná stýskat mnohem víc. Po té jednoduchosti a volnosti. Po chvilkách pohody a někdy i nudy. Po tom jak jsme neznali stres. Snad je to tím, že mi klinkají roky do plusu… Snad je to tím, že mládí je krásné a ať je jaká chce doba, jste plní energie a ideálů a na to se dobře vzpomíná.
Když se podívám na fota v tomto článku, nostalgicky vzpomínám:
Dlouhé fronty jsou jedním z nejvíc vysmívaných socialistických fenoménů. Všichni si je pamatujeme, na banány, na rifle či na kapry. Platí to především o frontách před všemi obchody.
Nastala doba, kdy se plíživě vrací? Češi opět čekají na některé zboží ze strachu, že bude rychle vykoupeno. Je to pravda? O jaké zboží se jedná?
Zcela novým jevem jsou fronty na dotace.
Fronty se dokonce dočkaly speciální kapitoly v knize, nazvané Abeceda socialismu. Ta je popisuje jako:
„trvalý fenomén, vznikající jako výsledek kvalitativních a kvantitativních strukturálních rozdílů mezi nabídkou a poptávkou“.
Bylo by jistě zajímavé sledovat, jak by autor Abecedy zdůvodnil fronty v dnešní době, kdy obchody přetékají zbožím a všeho, je v podstatě nadbytek. Ale možná by časem dospěl k závěru, že fronty byly, jsou a nejspíš stále budou součástí každého systému.
Čím to je? Lidé zase mají strach a jsou nuceni šetřit. Bojíme se budoucnosti?
Naprostým unikátem se staly fronty na dotace, speciálně kotlíkové. Při nich lidé čekají velmi ponižujícím způsobem několik hodin, ale někdy i rovnou celý den i celou noc. Lidé navíc čekají celou noc jenom proto, aby odevzdali formulář.
Jak je možné, že v době, kdy lze téměř vše vyřídit on-line, nejsou úřady, které žádosti o dotace přijímají, schopny zpracovat je elektronicky nebo poštou?
A co ti, kteří mají nějaký hendikep a frontu vystát nemohou? Třeba ze zdravotních či pracovních důvodů.
V článku se také polemizuje nad tím, že kvůli jiným dotacím se fronty nestojí. Jak je to možné a co je za tím?
Zlatý fronty na banány! I to je výrok z článku.
A co ti, kteří si již dříve zodpovědně koupili kvalitní kotel? Ti nedostanou vůbec nic.
„Dotace jsou metlou tohoto státu, pokřivují trh a svádějí k podvodům.“ Jak v článku zaznělo.
S tím tak úplně nesouhlasím.
V některých případech buďme rádi, že nám stát něco přidá. Mohly by ty peníze taky skončit na něčích kontech. Všichni víme, jak se se státními a dotačními penězi plýtvání a jak se peníze odklání… Způsob přidělování peněz je ale poněkud podivný, to je pravda.
——————————————————————————————————————————
Dnes na téma černé skládky. Toto téma se mě úzce dotýká. Stále mě to trápí. Ničíme planetu. Plundrujeme. Nevážíme si darů. Jsme krátkozrací. Po nás potopa. A na víc, vždy tu jde jen o peníze.
V článku se píše jak úřady hrubě a zcela evidentně porušují platné právo a odmítají dokonce respektovat i rozhodnutí soudu. Jde dosud o nejotřesnější případ ilegální skládky stavebního odpadu, nacházející se v těsné blízkosti Prahy.
Miliardové kšefty z černých skládek úřady přikrývají
Pod falešnou záminkou rekultivace se podle některých vlivných politiků i majitelů zasažených pozemků skrývá obrovský kšeft. Kšeft s likvidací stavebního odpadu. Konkrétně na zemědělské půdě mezi obcemi Chrášťany a Chýně se zdejší pozemky zaváží již několik let sutí a hlínou. Pozemky jsou ve vlastnictví několika soukromých majitelů.
Údajně se tak děje na základě územního rozhodnutí z roku 1988. Je to prezentováno jako veřejně prospěšná stavba, respektive rekultivace. Potřebné stavební povolení ale nemá. Odňal jí ho soud, který navíc výslovně zapověděl další zavážení pozemků.
Jak je to možné?
Jde zde opět o miliardový kšeft s odpadem. Nešťastným majitelům se jej nedaří zastavit. Úřady jim odmítají vyjít vstříc.
Jak je to možné?
Radní hlavního města pro životní prostředí jsou v šoku. Příslušné stavební úřady jdou podle nich na ruku provozovatelům černých skládek. A říkají:
„Je to otřesné. Jestli si někdo doteď myslel, že jsme právní stát, tak si to prosím opravdu nemyslete,”
„Zcela bezprávně tam zavážejí zemědělské pozemky několika majitelů, kteří se tomu snaží bránit soudně. Vzniká tam obří skládka, která je označována za rekultivaci. A nikdo s tím nic nedělá, i když majitelé mají v ruce rozsudky soudu, že je to nelegální! My máme ve Slivenci podobný případ, ale tam si to aspoň majitel vozil a dělal skládku na svých vlastních pozemcích. A taky s tím nikdo není ochotný nic dělat.”
Jak je to možné?
Nestačím se divit. Nejotřesnější případ černé ilegální skládky se táhne od roku 1988. Je to logické, vhodné a ekologické? Kde je opět zdraví selský rozum?
Majitelé mnoha hektarů zasažených pozemků ale oponují:
„Je veřejně prospěšné zavážet hlínou a stavební sutí zemědělskou půdu? Je to miliardový soukromý kšeft a nám vzniká škoda v řádech stovek milionů. Paradoxně za ty pozemky ještě platíme daň ze zemědělské půdy,” řekl například jeden z majitelů.
A já s ním plně souhlasím. Boj s korupcí a různé hlídací mechanismy naší vlády pak vyznívají naprosto směšně. Na malé podnikatele se plete bič a na druhé straně roky prochází taková špína.
Víte, jak probíhají sanace takových pozemků? Co se děje s půdou a s podzemní vodou? Jak se naše životní prostředí znehodnocuje?
Je právo skutečně nevymahatelné?
Schválně si to v článku přečtěte. Zda se vám to zdá správné a logické. Jsme právní stát?
Protiprávní postup trvá velmi dlouho. A nic se neděje. Komu jsou peníze do kapsy? Jak velké jsou daňové úniky, které zde vznikají?
Dochází zde doslova k brutální proměně charakteru krajiny, kterou kopce navezené zeminy hyzdí. Trpí obce a jejich obyvatelé. Trpíme všichni, protože toto není jediný případ. Skládkování je šílená zrůdnost, která se podepisuje na zdraví nás všech.
—————————————————————————————————————-
Je doba podávání přihlášek na střední školy. Co chtějí studovat děti? A co z nich chtějí mít jejich rodiče? Občas svitne naděje na nějaký posun. Rodiče chtějí mít ale stále z dětí lékaře, právníky či učitele.
Podnikatele kupodivu ne. Možná je to tím, jak řídí firmu Andrej Babiš a stejně tak bravurně řídí i náš stát. Jisté živobytí s dostatečným příjmem dle jeho výsledků by to zřejmě bylo. O tom, že to opravdu s českým národem myslí dobře se dá ale již dost pochybovat. Tím, jak vyhlásil řízenou likvidaci malých firem a prohlásil, že nám budou vládnout korporátní firmy, je už úplně vymalováno. A všichni, co ještě měli nasazené růžové brýle a snažili se podnikat, si je už asi sundali a pomalu začínají dělat ze svých živnostenských listů vlaštovky.
Podnikání v Česku není příliš atraktivní životní perspektivou. A zřejmě nemá ani moc dobré jméno. Budoucnost pro své dítě v podobě zahájení vlastního podnikání vidí v Česku jen necelá desetina rodičů.
Rodiče chtějí mít z dětí lékaře, právníky či učitele. Podnikatele ne
V kurzu jsou stále: Právník, překvapivě učitel a lékař. U posledních dvou se neustále volá po tom, jaké mají špatné pracovní podmínky a platy, jsou ale stále v kurzu, tak to zřejmě nebude až tak špatné.
Pro sedm procent rodičů by bylo perspektivní, kdyby se jejich potomek vyučil nějakému řemeslu. Já pevně věřím, že to nebude poslední a konečné číslo a procento bude stoupat. Už jsem to zmínila v článku Řemeslo má zlaté dno.
Co si o podnikání myslí naši lidé:
„Podnikání je samé papírování, hlášení, počítání, kontroly, žádná dovolená, ale zato hodně dřiny, to bych svému synovi nepřál,“
V soukromém sektoru pracuji už mnoho let. Mohu to potvrdit. Mám stejný názor.
Děti mají ve volbě volnost a svobodu výběru. Třetina rodičů nechá volbu budoucího povolání na svých dětech. Chtějí se asi vyvarovat následujícím výrokům:
„Rodiče mne doslova přinutili být právníkem, protože je to rodinná tradice. Sice jsem to vystudoval, ale nikdy mě to nebavilo. Po promoci jsem využil první příležitosti, abych sice využil titul, ale dělal něco jiného, teď jsem reklamním textařem a své znalosti práva využívám při ochraně autorských práv“
Došlo nám taky, že sport je šílená dřina a Jágr už tak netáhne. Představu, že by se dcera či syn živili jako vrcholoví sportovci, mají pouze 4 % z nich. To podle statistik odpovídá i podílu fyzicky disponovaných dětí pro vrcholový sport.
41 % rodičů chce, aby jejich potomek získal vysokoškolské vzdělání. Celkem 16 % rodičů nevnímá vzdělání svých dětí jako důležité. Je pravda, že náš život ovlivňuje tolik faktorů, že vzdělání v nich nehraje až tak vysokou roli. Každý se s životem rveme, jak můžeme.
Velmi realistický je názor:
„Důležité jsou jazyky a pak životní dravost a odvaha,“ „Vedla jsem dceru k tomu, aby uměla aktivně alespoň dva jazyky a pak dělala to, co ji baví. Bavilo ji vaření, v současnosti je šéfkuchařkou v prestižním hotelu v zahraničí, kam jí vedle schopností a dravosti otevřelo bránu i to, že se bez problémů domluvila.“
Ano, to dává smysl. Jen abychom vůbec vzhledem k vyvíjejícím se událostem v celé EU mohli vůbec cestovat a neklepali se strachy ve vlastní zemi někde zalezlí….
Ještě jako bonus přidám odkaz na další informativní článek o tom, jak vidíme budoucnost nejen našich dětí v souvislosti se šetřením.
Zřejmě spoustě lidí již došla trpělivost. Možná se v našem národě konečně něco hnulo a přestali jsme slepě dodržovat vše, co nám bylo až do této doby podsouváno. Tisíce lidí převádí půjčky od bank k lidem, aby ušetřily až polovinu na úrocích
Tisíce lidí převádějí půjčky od bank k lidem, aby ušetřily až polovinu na úrocích
Je holý fakt, že máme u nás v ČR bankovní půjčky páté nejdražší v Evropě. V Německu je půjčka zhruba 2x menší. Vzniká spousta firem, které lidem půjčí a ti tak ušetří desetitisíce korun.
Vypadá to dobře, také to dobře zní. Jen, aby to fungovalo a nebylo to zneužito jako tisíce skvělých myšlenek před tím v minulosti. Služby podobné těm u nás nově nabízeným již fungují v desítkách zemí včetně Německa.
Snažila jsem se podrobněji prozkoumat, jak jsou peníze pojištěny a zas až tak moc jsem toho nezjistila. Alespoň ne natolik, že bych byla ochotná půjčit někomu přes tuto službu já, tedy byla tím, kdo půjčuje.
Na druhé straně si nemyslím, že mít peníze uloženy v bance je o moc větší jistota.
Je třeba se mít na pozoru. Půjčuje-li někdo peníze, úplně vždycky chce vydělat. Důležité je, za jakou cenu.
—————————————————————————————————————————–
Vstoupila v platnost další novela namířená proti českým potravinám. Novela zákona o významné tržní síle, která má více chránit dodavatele před nekalými praktikami některých obchodních řetězců. Obchodníci mají tři měsíce na to, aby uvedli do souladu s novou legislativou všechny své smlouvy. Bohužel na to opět doplatíme.
Ochrana před řetězci vstupuje v platnost. Svaz: Dopadne na české výrobce
Svaz obchodu a cestovního ruchu po schválení zákona okomentoval následujícími slovy:
Zdá se vám to zase rána pod pás a postavené na hlavu? Ano mě taky. Mám pocit, že naše vláda dělá vše proti vlastní zemi.
„Úřad na ochranu hospodářské soutěže navíc bude moci odběratele sankcionovat i za jednotlivá a v mnohých případech bagatelní pochybení (např. několikadenní zpoždění úhrady faktury),“ uvedl svaz.
V Hospodářských novinách to zase vidí takto:
S cenami to souvisí možná i trochu jinak. Nebude možné tolik dávat slevy a vyhlašovat akční zboží. Podle mého názoru to povede k dalšímu plýtvání. Už nyní rveme spoustu potravin do kontejnerů, i když spousta lidí hladoví. Máme spoustu lidí na ulici, kterým by to přišlo vhod. Navíc všichni víme, že spousta lidí umírá hlady. My ale stále plýtváme a máme pocit, že se to nedá dělat jinak.
V minulosti obě strany uzavíraly na další rok rámcové dohody o takzvaných fakturačních cenách zboží. Obchodníci pak v průběhu roku uplatňovali u dodavatele různé množstevní slevy:
Zákon slevy omezí:
Jak se to promítne do cen potravin na pultech? Vidíte tu souvislost? A jak je možné, že mezi řádky neumí číst ti, co zákona schvalují? Proč se nepodporuje vlastní produkce, výroba, pěstování, prodej českých potravin? A s tím související pracovní místa a zaměstnanost?
Výsledek se projeví po třech měsících, až se upraví smlouvy a udělají se závěry.
Řetězec Kaufland, který byl v minulosti jako jediný trestán za zneužití svého významného postavení na trhu, tvrdí, že opatření vše prodraží.
“Roste obava, že dodavatelé budou požadovat nárůst takzvaných čistých cen,”
Právníci zastávají názor:
,,Obchodníci budou mít automaticky snahu stlačit ceny od dodavatelů rovnou na nejnižší úroveň.“
Menší dodavatelé, se obávají, že by mohli vlivem snížení cen přijít o úvěry od bank. Kvůli citlivosti situace ale nechtějí být jmenováni.
Velcí potravináři dramatické změny nečekají.
“Našemu oboru to lepší vyjednávací pozici nepřinese.”
Právní úpravy způsobují neplánované náklady do současného finančního roku. Kde se to projeví? Zdraží se zboží? Někdo to ve finále zaplatí nebo ne?
Nekalé praktiky byly, jsou a budou. Je to v lidech. Nepomůže žádný zákon. Vždy na to ti dole. Peníze vždy padají na velkou hromadu. Při tom všichni víme, že jíst české potraviny ze zahrádky plné chuti, místo všech mdlých a nedozrálých produktů, které v obchodech nacházíme, by bylo pro nás mnohem lepší.
Nezbude nám než vyrážet na domácí trhy. A to je dobře. Budeme-li hromadně ignorovat to, co se nám ti z hora snaží nacpat a nebudeme to podporovat, je to jediná šance, jak s tím něco udělat.
Kupujte české výrobky a přizpůsobte tomu i svůj jídelníček. Kupte si farmářskou bedýnku a zalovte v babiččiných receptech. Budete zdravější a spokojenější a ještě si užijete ovoce a zeleninu plnou chuti.
……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………..
![273b5-ixima2b42b-2bjemn25c325892bnah25c325892bl25c3258d25c4258cen25c3258d[1]](http://nestacimsedivit.cz/wp-content/uploads/2016/03/273b5-ixima2b42b-2bjemn25c325892bnah25c325892bl25c3258d25c4258cen25c3258d1.jpg)
Rádi by jste věděli, co jednotlivá označení na etiketě Vaší kosmetiky opravdu znamenají?
V dnešním přípěvku Vám pomůžeme rozluštit uvedené pojmy ve vztahu k testování. Podíváme se na skutečnost, jakou mají uvedené údaje na kosmetických výrobcích vypovídající hodnotu.
Pomůžeme Vám se zorientovat. Continue Reading