Chápeme-li princip rovnováhy, někdy musíme mít i schopnost přijmout fakta, která se nám připustit nechce. Jsme-li příznivci pochopení faktu, že vše v životě musí být v rovnováze, dostáváme se mnohdy do krajností. Něco jako jin a jang, černá i bílá, ženský a mužský princip…
Disponujeme úžasnými vlastnostmi a u každého z nás jsou vyváženy tím, co nám jednoduše nejde a čím neoplýváme. Jsme v rovnováze, vyvážení, dobrými vlastnostmi i našimi slabinami. Po suchu je období dešťů, po zimě nastane léto, po období nedostatku chvíle hojnosti.
Kam tím mířím?
Je tedy vzhledem k tomuto tvrzení principu rovnováhy možné, že trvalý mír ve světě jak jej známe, není vůbec možný?
Že jsme tak nepoučitelní, že občas potřebujeme projít peklem, abychom ocenili klid?
Pokud po bezmezném míru prahneme, narušuje to zmíněný princip rovnováhy.
Chvíle, kdy mi to tak nějak vnitřně doklaplo, nebo chcete-li, kdy jsem konečně byla tak silná, abych si byla schopná to připustit, mě neustále pronásleduje. Ono zjištění mi dává najednou smysl, i když se vnitřně mé pozitivní a meditující já obrovsky brání. Kéž by mi ta síla projevená v okamžiku přijmutí tohoto faktu vydržela… opak je ale pravdou…
Je velmi sporné z pohledu přežití celkové společnosti, zda je vůbec žádoucí, nebo prakticky proveditelné, aby trvalý mír byl možný, a to dokonce i v případě, že by mír byl prokazatelně dosažitelný.
Trvalý mír, je z principu rovnováhy nemožný. Je pravděpodobně také nedosažitelný. A připustíme-li možnost, že by jej bylo možné dosáhnout, zřejmě by to nebylo v nejlepším zájmu celkové stabilizace společnosti tak, jak ji známe.
Zdá se vám to přitažené za vlasy?
Pokud se dívám na celkové světové dění, na množství peněz, pramenících ze zbrojního průmyslu a tedy následného vlivu na celkovou ekonomiku, dává mi to hrozivý smysl. K tomu občasné vyvolání válek, s většinou totálně zastřenými informacemi a pro nás nezjistitelným původcem vyvolavatele v jeho úplném počátku, ve mně začíná vzbuzovat fakt, že se asi začínám probouzet z naivního snu.
Trvalý mír je nežádoucí. Pravým účelem války není jevící se ochrana národních zájmů, tedy vyvolání zdání, že válka je nutná. Ale plánovaným ekonomickým tahem. Jeví se to tedy při celkovém pohledu z hora tak, že i váleční mrtví jsou v podstatě plánovanou položkou rozpočtu. Stejně tak všichni hladovějící, obětovaní na úkor pohodlí jiných.
Zdají se vám takto napsaná a uvedená fakta takřka na papíře bolestivě realistická?
Tak to vítejte v klubu.
Chvíli, kdy mi tohle úplně a narovinu bez dalšího sebeobelhávání došlo, si budu pamatovat na vždy. Nikdy nezapomenu ten pocit. A už nikdy se nezbavím pocitu otevřenosti poznání. Světové jeviště celkového dění je pro některé zúčastněné dosti krutou hrou.
Na mnou uvedená fakta, bude určitě pasovat spousta objevů, informací a studií, a pokud je najdete, budu ráda, když mi dáte vědět, s kým vším jsem v tomto názoru jednotná.
