Rakovina jako nemoc je s námi již takovou dobu, že jsme si na její přítomnost již pomalu zvykli. Jde o nemoc civilizační, projevující se následkem stresu, našeho životního stylu, prostředí, ve kterém žijeme a potravin, které konzumujeme.
Dr. Hardina B. Jonese a jeho výzkum sleduji z povzdálí již delší dobu. Jeho závěry jsou fascinující a pro každého, kdo si zvládne vytvořit dle zdravého selského rozumu vlastní závěry.
Dnes mi jeho práci připomněl následující článek:
Jak dlouho žije pacient léčící se za pomocí chemoterapie a jak dlouho bez ní?
Dr. Hardin B. Jones, je bývalým profesorem medicínské fyziky a fyziologie na Kalifonské universitě v Barkley. Jeho výsledky studie, kdy sledoval délku přežití onkologických pacientů po dobu více než 25 let jsou víc než ohromující a naprosto vyvracejí to, co je nám podsouváno všemi médii i lékaři.
Závěry, které ze svého výzkumu vyvodil vyvedly z míry celou vědeckou komunitu. Ta se s jeho zjištěními nedokázala smířit a raději o něm nemluví.
Tak to děláme mi lidé se vším, co nedokážeme pochopit a nedokážeme si vysvětlit. Odsuneme to někam do ústraní a děláme, že to neexistuje.
Na konci svého výzkumu po 25. letech totiž došel Dr. Hardin B. Jones k šokujícímu závěru. Obecně rozšířená víra v chemoterapii je pouhou berličkou a sebeklamem. Ona prostě nefunguje.
Dr. Hardin B. Jones byl mnohokrát svědkem, jak mnozí pacienti trpící rakovinou, kteří byli léčeni chemoterapií, umírali děsivou smrtí. Šokující je i zjištění, že mnozí z nich podlehli svému osudu ještě mnohem dříve, než ti, kteří si nezvolili žádnou léčbu a nechali svému životu přirozený vývoj.
Tohle bychom si měli uvědomit. Jsme zodpovědní za své zdraví. To jak žijeme, jaký zažíváme stres, to jak se hýbeme a to co jíme, můžeme ve velké míře ovlivnit.
Pokud převezmeme do svých rukou zodpovědnost za své životy, budeme přemýšlet nad přirozenými potravinami místo polotovarů plných uměle přidaných složek, nebudeme polykat pilulky se spoustou vedlejších účinků, o kterých nevíme zhola nic, neboť papír snese všechno a na příbalový leták se dá napsat cokoliv v rámci prodeje, možná si pak uvědomíme, že je nám nějak lépe.
Je dobré vracet se ke kořenům, zapojit znovu selský rozum a poslouchat svou intuici. Sama na sobě vidím, že je mi lépe po jednoduchém salátu či tvarohu od farmáře než po hmotě přepáleného tuku s názvem hamburger obsahujícím bůh ví co. A pokud se budete snažit tohle dodržovat v rámci možností po delší dobu, minimálně do roka zaznamenáte na sobě markantní změnu.
Dr. Hardin B. Jones zjistil po dalším přezkoumání, že pacienti po chemoterapii umírají dokonce mnohonásobně rychleji.
Ptáte se, jak to, že to nevíme? Není to přece v zájmu točícího se zisku v businessu zvaného, farmacie.
„Lidé, kteří odmítli konvenční léčbu, žijí v průměru ještě 12 a půl roku,“ uvádí Dr. Jones o svých zjištěních, které byly publikovány v deníku Transactions of the New York Academy of Sciences
„Ti, kteří akceptovali standardní metody léčby, žili v průměru jen 3 roky.“
Zaznamenali jste to? Četli jste to na příbalovém letáku nabízené léčby rakoviny? Nebo to bylo v televizních novinách? Psali o tom medicínské listy,
Závěr studie tedy mluví o tom, že média živí mýtus, jak pacienti s rakovinou z nějakého záhadného důvodu potřebují toxické látky vstřikované do žil na to, aby přežili.
U konvenční léčby pro rakovinu prsu jsou výsledky alarmující. Ženy, které odmítly chemoterapii, radiaci i operaci, žily až 4 krát déle než ženy, souhlasily s tím, že jim bude podávána chemoterapie nebo byly operovány.
Úspěšnost chemoterapie i podle konzervativních kritérií je jen asi 2% ze všech případů rakoviny. To je dost málo, na to jak dlouho ji provozujeme a jaké peníze jdou na její výzkum.
Tento fakt byl přiznán ve studii publikované v deníku Clinical Oncology v roce 2004. Opírá se o fakt kritéria, kdy standardní doba přežití je 5 let. Ta není technicky indikátorem ,,vyléčení“ i přesto, že ji naprosto vehementně úřady takto prezentují.
Vždy je dobré mít něco pro srovnání. Máme tady také studii, publikovanou v časopise Journal of the American Medical Association z roku 1979. Ta zjistila, že většina běžných procedur pro diagnózu a léčbu rakoviny prsu, které se téměř všechny dodnes používají a nenastala tedy žádná markantní změna, neudělaly nic pro snížení jejího výskytu nebo prodloužení života pacientek.
Jak je to možné?
K dispozici je i studie z Izraele publikovaná v roce 1978 a k tomu další z Velké Británie publikovaná v roce 1980 v deníku Lancet. Obě studie zjistily totéž a došly ke stejnému závěru.
„Celková doba přežití pacientů s primární rakovinou prsu se za posledních 10 let nijak nezlepšila, a to navzdory používání vícesložkové chemoterapie, zaměřené na metastáze,“ vysvětluje studie v deníku Lancet, nazvaná „Selhání chemoterapie při prodlužování života ve skupině pacientek s metastazovanou rakovinou prsu.“
„Dále, nebylo zaznamenáno žádné zlepšení v dožití od prvního metastazování. Doba přežití mohla být u některých pacientek na chemoterapii dokonce zkrácena.“
,,Přírodní terapie pro léčbu rakoviny jsou vaší nejlepší volbou, pokud se u vás toto hrozné onemocnění vyskytne. Existují řešení pro léčbu rakoviny přírodním způsobem, které zahrnují nicnedělání, což je jinak stále lepší, než jít konvenční cestou“.
Jde tedy zase jen o peníze? Kde je úcta k člověku? Kde je prioritní fakt, že by se mělo dbát především na citlivý přístup k pacientovi? Sdělovat mu jasná fakta a nezamlčovat informace. Chtít, aby důstojně přežil a netrávit ho nefungující chemoterapií? Nebo máte pocit, že mnou položené otázky jsou přehnané?
Farmaceutický průmysl je prostě jen průmysl. Business pro peníze. Zde tedy vydělávají výrobci léků, nemocnice, lékaři a další zúčastnění velké peníze vždy v přítomném okamžiku, když se onkologický pacient podvolí standardní léčbě.
Tyto málo známé výzkumy zdravotně – industriální komplex soustavně ignoruje a potlačuje. Jasně odhalují, že zejména chemoterapie prostě není efektivní léčebnou metodou na rakovinu.
Proč je vstřikování chemoterapeutických jedů do těla, pálení ionizující radiací nebo odřezávání části těl vlastně pácháno na lidech, máme-li takovéto prokazatelné výsledky o nefunkčnosti praktikovaných tzv. léčebných procesů?
Kde je zde humanita, kde jsou lidská práva a kde úcta k člověku a životu samotnému?
Je nutné brát životy do vlastních rukou a bezmezně slepě nevěřit všemu, co nám kde řeknou, i když to na nás kouká ze všech koutů informačních médií. Občas prostě nejít s davem. Nespoléhat na všemocnost pilulky a oddaně se dávat do rukou medicíny s vírou, že nás vyléčí. Jak tady čteme, nemusí to být totiž vždycky pravda.
