Ani nevím, zda se tak cítím. Myslím jako blogerka. Ale blog mám a pravidelně na něj píšu. A taky píšu na blogy jiných. I nyní marně přemýšlím, proč se jednou píše bloger a někdy blogger a co je vlastně správně. Možná mi na to odpoví jiní blogeři a nebo bloggeři?
Když jsem začínala, byla to pro mě hotová španělská vesnice. Pročetla jsem spoustu návodů. Přiznávám, že sotva do půlky. Do všech vyhledávačů jsem zadávala něco jako: jak založit blog a blog zdarma…. A vyjíždělo mi mnoho návodů, se kterými jsem si postupem času více méně začátečnicky věděla rady. Stále si na to slovo zvykám, “blog” nebo “blogování”. Dlouho jsem také přemýšlela, o čem to bude. Dlouho to byl prostě jen blog o … Chtěla jsem psát, je to něco jako terapie. Prostě ty myšlenky pošlete na výlet a je vám líp. Proto sláva blogování, i když mi to slovo tak nějak stále nepřirostlo k srdci. Tyto “blogy” mají často uzdravovací efekt jak pro pisatele, tak pro čtenáře. Oběma stranám se uleví.
Inspirace na mě padá tak nějak sama, jako dešťové kapky při letním lijáku. Někdy tak mocně, že musím v noci vstát a začít je zaznamenávat na papír. Občas se podívám, jak to vidí jiní, co píší, co je inspiruje, oslovuje, trápí, bolí či zajímá. Nedělám to příliš často. Ráda jsem originální a moc bych si přála, aby tomu tak opravdu bylo.
Výherkyně křišťálové lupy – [blog kávička a cigárko] z kategorie [nejlepší blogy] Marie Doležalová je mi sympatická. Také si na nic nehraje, píše, co si myslí a nebojí se být sama za sebe stejně jako já. Moc jsem toho od ní ale nepřečetla, raději píšu. Třeba se jí jednou zeptám, zda také na začátku pátrala stylem [jak založit blog] [jak si založit blog] [jak vytvořit blog zdarma] a zkoušela, hledala a vytvářela, nebo prostě začala psát.
Přiznávám se, že na technickou stránku mého [blogování] mi občas někdo mrkne. Někdo, kdo ví, jak má technicky fungovat [blog] a občas upravil nějaké [blogy]. Vrcholem mého snažení je totiž zadání něčeho jako je [blog.cz] Tak trochu si myslím, že Maruška je na tom podobně.
U druhého odstavce mě všechny návody přestávají zajímat a opět začínám psát. Dešťové kapky mi prostě nedávají spát. Kdybyste mi chtěli vysvětlit, zda je lepší zadat do vyhledávače [idnes blog] nebo raději [blog idnes] tak, abyste se o tvorbě blogu dozvěděli co nejvíc, ani se nenamáhejte. Buď se to naučím za pochodu jako vše, nebo mi zase někdo s láskou pomůže, ale číst návody rozhodně nebudu.
Pokud jste na tom jako já, nezbývá vám než zadat něco jako “blog.cz” nebo “blog idnes” a prostě začít.
Mám ráda věci, co mají smysl a jsem docela spontánní. Moc ráda se zapojuji a měním svět i zdánlivými maličkostmi. Svobodnyblog je super nápad. Poslední dobou má mnoho přátel zablokovaný profil na FB, mizí nám tam naše odkazy a komentáře a o svobodě slova se dá dost polemizovat. Cenzura je všudypřítomná a demokracie slova je trochu pochybný termín.
Snesu kritiku. Co je pro jednoho nesmyslný blábol, pro druhého může být dokonalou perlou, dávající smysl. Tak klidně reagujte. Používejte něco jako sekci [blogy a názory] a komentujte a vyjadřujte se. Od toho jsme tady. Je super, že nás čtete. Dřív byla Svobodná Evropa, možná proto mi tak trochu nostalgicky přirostl k srdci [svobodnýblog] Bylo to tak nějak jednodušší. Člověk věděl, že pokud se chce opravdu něco dozvědět, pustí si prostě zmíněnou stanici. Nyní nám v médiích podsouvají to, co chtějí, abychom si mysleli. Pokud chceme hledat, informace sami, nalézáme spoustu tak rozporuplných názorů, že občas nevíme, podle čeho je třídit.
Nezbývá než myslet srdcem, používat intuici a zdravý selský rozum. Nespoléhat se na televizi a rádio a poctivě třídit internetové příspěvky. Buďme však rádi, že je co třídit. A pokud máme pocit, že už je toho tak nějak strašně moc, vypněme veškeré kouzelné krabičky přenášející obraz či zvuk a utíkejme do přírody. Dívejme se do zelených korun stromů, zasněžených krajin a proudících řek. Zhluboka dýchejme a vnímejme kouzlo přítomného okamžiku, to je to jediné co nám tady opravdu patří.