Naše děti nesnáší školu
Možná se vám to zdá normální. Do školy asi úplně nadšeně nechodil nikdo z nás. Touha po vědění, kterou mají malé zvídavé dětičky, by se ale nemusela přece stát tím nejhorším, co je v životě čeká, nebo ne? To nadšení, se kterým malé děti jdou vstříc svým novým zkušenostem se záhy, spolu s nástupem školství mění v noční můru.
U nás je to oproti s ostatními evropskými zeměmi opravdu o hodně horší a to je na pováženou. Měli jsme docela dobrý školní systém, který jsme si po listopadové éře totálně rozhodili. Moc neuznávám to mnohahodinové sezení v lavicích. Děti potřebují pohyb a podněty ze skutečného dění, vnímat všemi smysly.
Název CERGE-EI je zkratka Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání a Národohospodářského ústavu. Funguje jako pracoviště Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd.
Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení
V Česku mají negativní postoj zejména chlapci v 8. třídách základní školy. K obrovskému propadu obliby školy a učení dochází mezi 4. a 8. třídou. Na víceletých gymnáziích je to významně nižší než na základních školách, ale i tak jsme vysoce nad průměrem sledovaných zemí.
Zveřejnila to CERGE-EI na základě analýzy šetření TIMSS a PISA. Informaci přinesla Univerzita Karlova v Praze. Logicky z toho vyplývá, že neobliba školy vede ke špatným výsledkům. Jinými slovy, jsme hloupější a pesimističtější. Podrobně se autoři zabývali oblibou školy a učení matematiky u žáků 4., 8., 9. a 10. tříd. Šlo o to, jak své subjektivní vnímání vyjadřují v aktuálních mezinárodních průzkumech.
Mezinárodní šetření PISA 2012 ukázalo překvapivé výsledky. Spokojení žáci nejsou ve vyspělých zemích Evropy, jak by se dalo předpokládat. Z celkem 64 zúčastněných států je největší podíl šťastných školáků v Indonésii 96 %, Albánii a Peru 94 %. Nejnižší podíl spokojených žáků vykazuje Jižní Korea 60 %, Česko 63 % a Slovensko 64 %.
To, že stojíme vedle země jako je Korea tady s větší o zkostnatělém systému zavánějící ještě větší totalitou, než zde byla před rokem 1989. A tomu nasvědčuje jasná propaganda, nesvoboda slova, cenzura internetu a mnoho dalších projevů našeho policejního státu, tak trochu nepochopitelně vedeného a rozkrádaného.
Průzkum třeba ukázal, že průměrná obliba školy mezi českými žáky 4. tříd je víc než výrazně podprůměrná. Je totiž nejnižší ze všech uvedených zemí. Obliba školy v 8. třídách v Česku pak ještě dále klesá hlouběji a hlouběji. Horší situace už je pouze ve Slovinsku a na Slovensku. Nezdá se vám to alarmující?
Jen o něco lepší situace je na prvním stupni základní školy v oblibě matematiky. Zde je tuzemská situace ještě srovnatelná s celkovým průměrem ve sledovaných zemích.
Značné rozdíly jsou také mezi dívkami a chlapci. Obliba školy je všeobecně vyšší na obou stupních u dívek. Chlapci ve skupině vykazují nejnižší oblibu školy a v rámci všech zemí je to v této skupině podíl chlapců 70 %. Velmi zvláštní je i to, že Česko se od průměru ostatních zemí velmi odlišuje v jedné věci. Chlapci jsou zde nadprůměrně koncentrováni ve skupině, která má školu opravdu velmi nerada, a naopak dívky ve skupině, která má školu velmi ráda. Ve všeobecném měřítku to ale není žádná výhra.
Svou roli hraje i nejvyšší dosažené vzdělání obou rodičů a to se projevuje nejvíce v 8. třídách a výše. Je to v přímé úměře s klesajícím vzděláním rodičů. Nezanedbatelný vliv zde nesou i metody výuky a obliba učitelů.
Pokud s tím něco neuděláme, budeme degenerovat čím dál víc. Je nutné, aby se náš školní systém zašil rapidně měnit. Pokud ale vládnou školství lidé, kteří tomu moc nerozumí, tak jak je tomu ve vládě u všech resortů, půjde to ještě více z kopce.
Začínám si pomalu ale jistě více myslet, že je to marné a že žiji již příliš dlouho na to, abych dokázala věřit ve změnu skrze pozitivní.
Možná je řešením alespoň volba alternativních základních škol. Tyto děti ale s přestupem na střední či vysoké školy pak mají mnohdy obrovský šok a nedokáží se zapojovat do mechanismu, který je již pro ostatní dobře známý. Vede to k psychickému propadu, který nemusí být na první pohled odhalitelný. Možná se tím jen ona ztráta iluzí posouvá o pár let. Ale každý rok dobrý.
Odkaz:
