Kdopak se chytí v pavoučí síti,
kdo zná odpověď na své otázky,
ten kdo se chytí, vnímá a cítí,
a ví, že nelze žít bez lásky.
Ve třpytu obdivuhodných kapek ranní rosy,
skvostných briliantů planety,
hřbet neohýbat, ale nahoru nezvedat nosy,
přijímat srdcem cizí náměty.
Proplouvat životem, necítit se zbitý,
spleť překážek nevnímat jako pavučiny zla,
vnímat dokonalost, s jakou přede je pavouk hbitý,
stále nepřestávat věřit na kouzla.
Kdopak se chytí, v pavoučí síti,
nespřádá své sny potají,
s odvahou kráčí, vstříc slunci, jenž svítí,
příkladem těm, jenž odpověď neznají.