Proč nechci na Západ
Pokud sledujete současné dění, možná se stejně jako já nestačíte divit, proč se naši umělci tak vehementně derou na Západ. Pro mě to tedy nikdy nebylo velké terno ani vzor.
Také je vyčítána Čína našemu panu prezidentovi. Celý Západ ale přesunul výrobu do Číny. Tam se vše levně vyrábí pro celý Západ. Vykořisťovatelský západ ale Čínou pohrdá. Kde se tak asi vyrobí většina komponentů z věcí, které denně používáme? Pokrytectví největšího zrna.
A Rusko. Další vyčítaná země. Tak pokud vím, ať to bylo, jak to bylo, Rusko nás ve válce pomohlo. Nebylo to jen USA, jak se zase začalo po revoluci tvrdit. To, že se pak někdo s někým na něčem dohodl a mělo to dopad na naše další roky života, je druhá věc. Kdyby došlo na lámání chleba. USA nám pomáhat nebude, a pochybuji o tom, že by to udělala slavná EU. A kdyby ano, nebylo by to rozhodně zadarmo. A Rusko je země jako každá jiná. Jejich plyn nám nesmrdí. Jsou to Slované a já k nim mám rozhodně mnohem blíž než k celé USA nebo EU.
Když jsme v roce 1989 obelháni cinkali klíči, nikdo kapitalismus nechtěl. Obelháni, protože stále tvrdím, že sametová revoluce byla plánovaná a umělci i studenti byli zneužiti v něčí prospěch. V neposlední řadě byl zneužit a oklamán celý národ. A kapitalismus jsme nechtěli, neboť většina ani nevěděla, co to je.
Svobodný národ
Chtěli jsme být svobodným národem a suverénním státem, který o sobě rozhoduje. Který může projevovat svobodně svůj názor. Určitě jsme nechtěli nezaměstnanost, bezdomovce v ulicích, zbídačený a nefungující sociální systém a rozkradenou republiku.
Určitě jsme nechtěli, aby naše republika byla vytunelována, rozprodána cizincům, zničena výroba, produkce, zemědělství, samostatnost. Nechtěli jsme se stát montovnou pro Západ. Levnou a s našimi lidmi pracujícími za minimální mzdy, za které by onen Západ ani nechodil do práce. Určitě jsme nechtěli mít pole zničená řepkou, podléhající erozi pod tíhou zhoubnosti dotací. Určitě jsme nechtěli být závislí na onom Západě a nesamostatní v produkci potravin.
Určitě jsme nechtěli dá
vat svůj majetek v rámci církevních restitucí jinému státu, kterým je Vatikán. Určitě jsme nechtěli odevzdávat vlastní suverenitu do rukou Evropské unie a přijímat jeden na hlavu padlejší zákon za druhým zbavující nás svobody, anebo kazící naše zavedené normy, které byly tisíckrát lepší než ty jejich. Nechtěli jsme přijímat slepě kvóty a podřizovat se. Proto jsme necinkali klíči.
Nechtěli jme být obsazováni ekonomickými turisty za sociálními jistotami, kterým z nějakého prapodivného důvodu, říkáme uprchlíci. Nechtěli jsme, aby nám diktovali jejich podmínky. Nechtěli jsme, aby to u nás vypadalo tak, jak to vypadá v Itálii, ve Francii, v Německu nebo v Rakousku. Jestli toto je Západ, tak tam nechci. Nezměnila jsem názor, nikdy jsem nechtěla ani na Západ, ani do Evropské unie. A to jsem ani netušila, jak velký to bude průšvih. Zbídačené evropské země.
Ctít svobodu a státní symboly
Děsí mě, že jsme národ, který se nechá ovládat propagandistickými medii, nechodí k volbám, i když má možnost volit a nestará se o svou budoucnost.
Děsí mě, že nectíme sami svůj národ a naše hodnoty. Že jsme schopni projevit neúctu k symbolu české státnosti, jímž je prezidentská standarta, tedy státnímu symbolu a jsme schopní jej zničit a rozstříhat.
Stejně tak nechápu, že neprokazujeme úctu hlavě našeho státu, Miloši Zemanovi, i když s ním mnohdy nesouhlasíme.
Prezident byl řádně zvolen námi ve svobodných volbách. I ten, kdo jej nevolil, by to měl respektovat. Další volby budou pravděpodobně v lednu 2018. Bude mít každý možnost opět volit svého kandidáta. Máte pocit, že na kandidátce byl někdo, kdo by to opravdu, ale opravdu upřímně dělal líp? Chybovat bude každý, protože jen ten, kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Demokracie neznamená, dělám si, co chci, ale jsem zodpovědný a respektuji.
Hledět dopředu
Proto bych se vykašlala na lustrování minulosti a ukazování na viníky a koukala, jak ten neskutečný vzniklý chaos, který je až k pláči začít napravovat. Jak naši zbídačenou zem znovu začít zvedat. Jak si nenechat vzít poslední zbytky toho, co nám zbylo, a ono toho moc není. Jak začít znovu orat pole, začít znovu vyrábět a obnovit ty šikovné české ruce, které uměly doslova na koleně udělat spoustu velkých výtvorů. Není čas ztrácet čas hledáním viníka, je čas budovat. Život je krátký.
Ptát se těch starších a zkušených, dokud jsou ještě mezi námi a od nich učit ty mladé. Učit je znovu úctě k autoritám. Učit je znovu kouzlu řemesla. Učit je kouzlu hrdosti na svůj národ. Česká komunita je velmi zvláštní a uzavřená. Máme svůj jedinečný humor, svůj styl myšlení a konání. Jsme národ zalézající do děr a vymýšlející v tipy místo toho, aby bojoval. Ale jsme národ a na to nesmíme zapomínat.
My neumíme být multikulturní, my jsme na to příliš specifičtí. Proto je na nás to nedopustit. Budiž nám existence nedávných válek v naší zemi připomínkou, že se to jen tak kolem nás přehnat nemusí. Chraňme si to, co máme.
