Poslanecká sněmovna musí odsouzenému exposlanci Davidu Rathovi doplatit poslanecké náhrady za dobu, kterou strávil ve vazbě. Celkem jde o 280 tisíc korun. Rozhodl o tom odvolací pražský městský soud. Rathovy náhrady byly kráceny svévolně. Verdikt je pravomocný.
Continue Reading
Jedno se musí našemu panu prezidentovi Zemanovi nechat. Nestydí se projevit svůj názor a stojí si za ním, i když je za něj kritizován.
To se o spoustě našich členů vlády říct nedá. Jsou ,,kam vítr, tam plášť“, myslí pouze na svá konta a veřejně lžou, jako když tiskne.
Souhlasíte s naším panem prezidentem?
Zdá se Vám, že to, co v článku říká, má hlavu a patu?
Odkaz Migranty deportovat! Nepřizpůsobí se a skrývají džihádisty
Já ano. Myslím, že v tom má pan prezident jasno. Nazývá věci pravými jmény a v první řadě chce chránit svoji zem a svůj lid. Nechce zbytečně riskovat. A od toho tu je. Od toho tu je i naše vláda, která to ale ještě nepochopila.
Nesouhlasím vždy se vším, co náš pan prezident říká a dělá. Což je pochopitelné, každý jsme jiný a to nás dělá jedinečnými. Tady mu ale dávám za pravdu a pevně věřím, že bude podpořen.
Unikátní způsob vymyslelo Lotyšsko. Předkládám další odkaz na článek. Mě se ale nezdá, že by uprchlíky zesměšnili. Pokud mají být v jejich, nebo tčeaba naší zemi, musí respektovat pravidla.
Uprchlíci velmi těžko najdou práci, protože Lotyšské zákony vyžadují znalost státního jazyka. Ten migranti v drtivé většině neznají. Co je na tom divného? Nebo směšného?
Znát jazyk je přece podmínka. Dostanete v cizí zemi práci, aniž byste se domluvili? Musíte se umět dorozumět, nevím, proč by měl mít kdokoliv výjimku.
Sociální dávky jsou prý v Lotyšsku nízké.
Víte, jaké sociální dávky dostanete vy, ocitnete-li se v úzkých? Jsou směšně nízké. Najděte si v okolí matku samoživitelku se dvěma až třemi dětmi, která se třeba stala vdovou, nebo se prostě na její děti vykašlal nezodpovědný chlap. Není-li to příslušnice národností menšiny, ale Češka, budete v šoku, s čím musí vyjít. Ani zde nic směšného nevidím, zní to velmi rozumně.
Pokud by v Lotyšsku chtěli imigranti zůstat, na ubytování v uprchlickém táboře dostanou 2,15 eur na den na stravu a další výdaje. Během 3 až 6 měsíců se migranti mohou na státní náklady naučit lotyšsky. To je přece velká pomoc, nebo ne?
Znalost státního jazyka na minimální úrovni vyžaduje zákon od zemědělských dělníků, pastýřů a uklízeček. Číšník nebo kadeřnice už musí mít střední stupeň znalosti jazyka a ten nejvyšší musí splňovat manažeři.
Co je na tom divného? Jsem-li uprchlík a utíkám z války, musím počítat s tím, že začátky budou tvrdé. Nepůjde mi ale o život. Dostanu najíst a nikdo na mě nabude střílet. Dostanu šanci se zdarma naučit jazyk. A i když budu pracovat manuálně, přežiji za velmi slušných podmínek nesrovnatelných s válečným prostředím. To je málo?
Uprchlík studující Lotyšský jazyk si dostává podporu v nezaměstnanosti, kterou vláda nyní snížila na 139 eur měsíčně. A je zde pro srovnání uvedeno, že za pronájem garsonky v Rize se zaplatí nejméně 150 eur a za věci nutné k přežití dalších 100 eur.
Víte, v jakých podmínkách v Česku začínají cizinci? Viděli jste někdy ubytovny nebo byty pronajaté pro dělníky ze Slovenska, Ukrajiny nebo Vietnamu? Víte, kolik jich žije v jedné místnosti a v jakých podmínkách? Já jsem jich pár viděla a je to opravdu docela záhul. Oni jsou ale ochotní to podstoupit a znám i dost takových, kteří se dokázali takto vypracovat na majitele malé firmy. Klidně stavební nebo firmy na uklízení, ale vlastní firmy.
Odkaz Unikátní způsob, jak obejít kvóty: Lotyšsko zesměšnilo uprchlíky i EU
Pokud si musíte svobodu zasloužit, velmi si jí vážíte. Stejné je to i s penězi. Pokud si tvrdě vyděláte na auto či byt, o hodně víc si toho vážíte. Když to mnohdy dostanete pouze darem, nedokážete to ocenit. Nedokážete si toho vážit.
Snažím se na to dívat i z úhlu, kdy si představím, že válka je zde a já utíkám pryč. A vím, že by bylo hodně drsné přijít o vše a začít úplně znovu a začít pracovat na těch nejjednodušších pracích. Já je ale na rozdíl od mnoha lidí, ale neberu jako podřadné.
Vážím si každého popeláře, který vyveze odpadky, uklízečky, která zaručí, že je v domě čisto, prodavačky, která mi prodá rohlíky a já mám co jíst, dělníka, který vykope kanalizaci a já se mám kde umýt a kam jít na záchod.
Máte pocit, že se na to dívám špatně?
Jak to vidíte vy?
To mi mnohem podlejší a nepochopitelnější připadá jednání Německa. Tajný plán? Podlost? Zrada? Jak tomu budeme říkat, nechám na každém z Vás.
Odkaz Německo má tajný plán uprchlické krize. Zasáhne celou Evropu
Dohoda mezi Tureckem a Německem je ta, že 400 000 až 500 000 migrantů převezou přímo z Turecka na území Evropské unie. Nepřijme je ale pouze Německo, nýbrž se povinně rozdělí mezi členské země EU, tedy i do Česka.
Vzepřeme se?
Pokud je tedy dohoda mezi Německem a Tureckem již uzavřena a nikdo se ji zatím neodvážil pouze zveřejnit, není asi moc času na otálení. Dohoda se už dostala do fáze realizace.
Co nastane, až první imigranti nasednou do autobusu a přijedou sem?
Co udělá naše vláda?
Z jakých peněz budou placeni?
Jak poroste náš státní dluh?
Co to bude znamenat pro nás, naše životy a životy našich dětí?
Dobře to vím. Několikrát v životě jsem se o tom přesvědčila. Život má největší cenu a jsou chvíle, kdy jsou vám k ničemu všechny peníze světa. Nikdy jsem jich moc ale neměla, možná to nemůžu tak objektivně posoudit. Každopádně, někdy si zdraví ani život nekoupíte. A zažila jsem chvíle, kdy by mi peníze opravdu nepomohly.
Máte-li rodinu a zejména děti, je vám jasné, že se to dobře kecá. Nemůžete je vychovávat tak úplně bez peněz třeba v jeskyni. Asi by to tak úplně nedocenily.
Pokud jste ale zažili chvíle, kdy šlo vašemu dítěti o život, víte, o čem píšu.
Každopádně já se těším na chvíli, kdy už mi budou všechny hmotné statky jedno. Na chvíli, až si to budu moct dovolit. Sama pro sebe potřebuji velmi málo. A dokážu přežít v extrémních podmínkách s naprostým minimem. Asi tu budu díky dlouhověkosti mých babiček zatraceně dlouho. Nejsem si tak úplně jistá, zda je to vzhledem vyvíjejícím se událostem zrovna výhra.
Velice mě zaujal tento článek, možná vzbudí nějakou tu otázku i ve vás:
Chudá stařenka zdědila milióny, peníze darovala (odkaz)
Srbka 86. letá Marija Zlatičová, poustevnice v horách žijící v chatce, zdědila po svém zesnulém manželovi žijícím v Austrálii, téměř milión australských dolarů. V přepočtu je to asi 17 miliónů korun.
V roce 1956 se svým manželem odešla do Austrálie, po roce a půl se vrátila do Srbska, aby se postarala o nemocnou matku. Do Austrálie už se nevrátila.
Dědictví bylo v hodnotě 3 miliónů australských dolarů, po všech zdaněních a poplatcích se k ní ale dostalo už jen 940 tisíc dolarů.
Peníze obratem darovala komunitě, která se o ni stará.
Řekla:
„Nepotřebuju peníze. Stačí mi chléb, voda a dřevo, abych mohla v zimě topit. Tam, kam brzo půjdu, peníze nepotřebuji, tak jsem je darovala. Oni je potřebují víc.“
Peníze si do hrobu nikdo nevezme. Čím víc si můžeme dovolit, tím víc si dovolit chceme a přejeme. Hranice se neustále posunují.
Dokonalé štěstí nám to ale nepřináší. Štěstí je stav mysli. Většinou dřív nebo později přijdeme na to, že ty pravé hodnoty, jsou úplně jinde.
Čím déle jsem ale zde, tím více tuto ženu chápu. Není nad chvilku klidu a pohody. Posadit se na lavičku před domem na jarním slunci. Nemuset plnit plány, trhat normy, snášet šikanu a ponížení, přijít o dalšího přítele, anebo bojovat o špatně placenou práci.
Není nad chvilku klidu a pohody. Nad ten obyčejný život. Nad vycházející slunce, nad šálek kávy, nad rozkvétající kytky z jara, nad zpěv ptáků, nad možnost mít čas si to vychutnat.
Moc si přeji, abych si to jednou ještě stihla užít. Abych dostala tu možnost stejně tak jako stařenka.
Již velmi dlouhou dobu mám neutuchající pocit, že nás naše vláda naprosto ignoruje. Ignoruje naše petice, to že se shromažďujeme a stávkujeme, projevujeme důrazný nesouhlas jejich jednáním na sociálních sítích a nakonec si zase rozhodne o nás bez nás. Důkazem jsou například církevní restituce.
Když bylo důrazně požadováno referendum, kde by si každý občan mohl opravdu svobodně říct, zda souhlasí či ne, media měla zakázáno o tom mluvit a nakonec se celá věc ututlala a referendum nebylo. Je úplně jasné proč. Církevní restituce by neprošly, lidé by s tím nesouhlasili. Bylo to naprosto jasné. Pokud jsou tzv. svobodné volby, je to ještě celkem bezpečné, vždy se dají výsledky voleb obejít a změnit. Pamatujete si když vyhrála Paroubkova strana ? On se pak ale do čela vlády se svojí stranou nedostal. Byla vytvořena koalice z jiných politických stran a ta jej převálcovala. Předem dohodnuté, opět o nás bez nás.
V případě církevních restitucí mi to ale připadá úplný vrchol drzosti. Pominu názory či spekulace o tom, že se na tom opět mnozí pěkně napakovali, v tom ať si každý udělá jasno sám. Moc by mě ale zajímalo, kolik z těch členů naší vlády a kolik lidí v naší republice si vlastně uvědomilo všechny důsledky tohoto činu.
Tímto jsme totiž věnovali část našeho území, tzn. část území České republiky, obrovský majetek a sumu peněz jinému státu se jménem Vatikán. Zdá se Vám to normální? Když příště požádá jiný stát o totéž také to uděláme? Komu dalšímu věnujeme tak štědrý dar?
Tak trochu mi nad tím zůstává rozum stát.
Toto jsme udělali v době, kdy máme obrovský státní dluh. Už roky odkládáme důchodovou reformu a všem je nám jasné, že v budoucnu na důchody prostě nebudou peníze. Stagnuje nám lékařská péče a chybí tam velké sumy peněz. Pokud je někdo opravdu nemocný, sbíráme pro něj víčka od petlahví…. peníze chybí všude a na vše. Matky našich dětí sedí na pokladnách supermárketů za 8500,- Kč měsíčně v sobotu i v neděli, ve svátky i štědrém dni… Spousta lidí je na hranici chudoby. Průměrná mzda je naprostá nesmysluplná cifra, která nic nevypovídá. Mnohem větší a smysluplnější vypovídající hodnotu by měla průměrná mzda vypočítaná z nejčastější pobírané mzdy. To bychom si ale museli veřejně přiznat, že to jde s námi z kopce.
Mohla bych s tímto výčtem pokračovat do nekonečna. Nechť si tam každý doplní všechno ostatní, co mu tam chybí. Chtěla bych také položit otázku na základě čeho byla vlastně ta suma vypočítána a vyplacena? Všichni dobře víme, že tato církev není jediná, má prostě jenom monopol. Veškerý majetek získali buď pod rouškou nalákání oveček spoustou slibů a ti jim jej zaslepeně věnovali a nebo násilím v podobě mučení, upalování a válčením. Křižácké výpravy jsou historicky známé. Navíc veškeré záznamy jsou naprosto nejasné. Spoustu majetku a polností měla církev pouze v užívání nikoliv ve vlastnictví.
Také se nemohu nezmínit o paradoxu, že církev hlásá čistotu a skromnost, ale disponuje obrovským majetkem, kterým by mohla nakrmit všechny hladovějící na tomto světě, a na které při každé příležitosti upozorňuje a za něž se modlí. Nějak mi to nedává smysl. Tzv. Bible, jak ji dnes známe, je několikrát přepsaná se spoustou vypuštěných a dopsaných věcí, na původních starých textech Vatikán zarputile sedí a nepodstoupí je veřejnosti. Náboženství jsou nebezpečná, vedou k manipulaci a fanatismu a jakýkoliv fanatismus je nebezpečný. Jedná se o manipulaci davu. Je třeba důsledně oddělovat víru od instituce jako takové.
Já sama jsem věřící člověk, dokonce jsme vychovaná jako křesťanka. S církevními restitucemi ale důrazně nesouhlasím, bohužel to je tak jediné, co s tím asi mohu dělat. Na propojení s Bohem, absolutnem nebo vesmírem, je úplně jedno jak to kdo nazývá, nepotřebuji prostředníka. snažím se žít tak, abych se za sebe nemusela stydět, až jednou zubatá zaklepe na dveře. Je to každodenní boj a pořádná fuška, každý den se ale nepřestávám snažit a makám na sobě. Kéž by to dělali i naši politici a hlavy našich církví.