Ano, myslí, že nedomýšlíme důsledky. Nevnímáme to, co nevidíme, nebo to, co nechceme vnímat? Jsme masírováni cenzurovanými zprávami v TV a rádiu. Prostě nám tak nějak říkají to, co bychom si měli myslet. Opakují to pořád dokola tak dlouho, že se nám to vryje podvědomě až pod kůži. Občas se mi stává, že se sama podivuji nad tím, co jsem si zase nechala namluvit a co se mi to děje v hlavě.
Zaznamenali jste výzvu k bojkotování palmového oleje?
Problematika hořící významné části Indonésie a deštných pralesů se nějak v televizi přehlíží. Viděl o ní někdo něco ve zpravodajství nebo slyšel v rozhlase, že by to byl problém? Je to obrovská katastrofa a nějak to nechává všechny tam nahoře chladnými. Nepodporujme toto zvěrstvo alespoň nákupem výrobků s obsahem palmového oleje. Když to nikdo nebude kupovat, nemá cenu to nabízet, že. Potíž ale je, že tento olej je snad prakticky ve všem… Získaný palmový olej se využívá v potravinářství i kosmetickém průmyslu. Najdeme ho v čokoládě, šamponech i biopalivech. A jeho spotřeba stále roste.
Prostě a jednoduše s tím začněme denně něco dělat, postupně pomalu. Pak nebude mít důvod pěstovat palmu olejnou a vypalovat kvůli ní rozsáhlá území. Jako bychom zase neměli zdravější alternativu, kvůli které nemusí umírat ani vegetace ani živočichové.
Mohutné požáry sužují Indonésii od října, máme prosinec…. Následkem sucha se vypalování pralesů vymklo kontrole, nemůžu se ale zbavit dojmu, že vypalování prostě není nutné. Oheň a dusivý dým ohrožují obyvatele celého regionu. Vláda slíbila přísnější opatření. Hlavní příčinou je intenzivní pěstování palem olejných. Vypalování je však běžnou praxí už třicet let a vyústilo v ekologickou katastrofu. Proč se o tom ale nemluví a nijak se to neřeší? V plamenech umírají mimo jiné i vzácné druhy zvířat jako jsou orangutani, tygři a sloni. Rozsáhlé požáry v Indonésii jsou označovány za dosud nejhorší ekologickou katastrofu 21. století.
Nejen, že se vypaluje, ale probíhá také vysušování rašelinišť pro zakládání stále nových plantáží palem olejných. Také pro pěstování dřevin pro papírenský průmysl. Každoročně si plameny a emise vyžádají život průměrně až sta tisíc Indonésanů. To znamená, že pokud nám tedy nezáleží na rostlinách anebo zvířatech, co lidé? Nebo snad běžný Indonésan je něco méně než Evropan? Jak se tedy vlastně na to díváme? Jak to, že masakr ve Francii se nás tak nějak všech dotkne a toto nás nechá chladnými… Jen proto, že to je nějak blíž nebo dál?
Bohužel žijeme v době, kdy lidé reagují svorně až tehdy, když se stane nějaké velká katastrofa. Tak znovu, co třeba masakr v Paříži? Proč si tedy nedáváme na profil Indonéskou vlajku?
Každý musí začít u sebe, bude-li nás víc a bude-li nás přibývat, změní se toho hodně, jen se opravdu musíme spojit. Ukažme nadnárodním, i dalším výrobním společnostem a všem ostatním, včetně lidí v jiných zemích tohoto Světa, že my to chceme prostě jinak. Jaká je nejjednodušší, nejrychlejší, nejsilnější a nejpokojnější cesta? Nekupovat výrobky, kde se vyskytuje palmový olej. Není stejně nijak zdravý, proto je tak levný….
Opět v plamenech umírají živý tvorové, vymírají vzácné druhy. Mizí obrovská část porostu, plíce naší planety. Do háje kdy už to vypalování a kácení přestane? Co tak asi budeme dýchat? Proč jsme asi čím dál víc nemocní? Plundrujeme, znečišťujeme, zamořujeme, devastujeme… Zdravý selský rozum opět nikde. Můj dědeček by to okomentoval tak trefně a natolik jadrně, že by to sem nebylo možné ani napsat, měl by ale zatraceně pravdu, i když to byl prostý člověk. Na rozdíl od titulu mu ale zdravý selský rozum rozhodně nechyběl.
Vše je jen v nás samotných. Jakmile změníme sami sebe, náš pohled na Svět a náš dennodenní život se změní k lepšímu, změní se i velmi rychle svět okolo nás. Bojujme a nenechme si vzít naději neustálým masírováním v médiích negativními zprávami, které opravdu vesměs nejsou tak důležité. Selektujme a také vnímejme souvislosti.
