Naše děti nesnáší školu

Naše děti nesnáší školu

Možná se vám to zdá normální. Do školy asi úplně nadšeně nechodil nikdo z nás. Touha po vědění, kterou mají malé zvídavé dětičky, by se ale nemusela přece stát tím nejhorším, co je v životě čeká, nebo ne? To nadšení, se kterým malé děti jdou vstříc svým novým zkušenostem se záhy, spolu s nástupem školství mění v noční můru.

U nás je to oproti s ostatními evropskými zeměmi opravdu o hodně horší a to je na pováženou. Měli jsme docela dobrý školní systém, který jsme si po listopadové éře totálně rozhodili. Moc neuznávám to mnohahodinové sezení v lavicích. Děti potřebují pohyb a podněty ze skutečného dění, vnímat všemi smysly.

Název CERGE-EI je zkratka Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání a Národohospodářského ústavu. Funguje jako pracoviště Centra pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělání Univerzity Karlovy a Národohospodářského ústavu Akademie věd.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

V Česku mají negativní postoj zejména chlapci v 8. třídách základní školy. K obrovskému propadu obliby školy a učení dochází mezi 4. a 8. třídou. Na víceletých gymnáziích je to významně nižší než na základních školách, ale i tak jsme vysoce nad průměrem sledovaných zemí.

Zveřejnila to CERGE-EI na základě analýzy šetření TIMSS a PISA. Informaci přinesla Univerzita Karlova v Praze. Logicky z toho vyplývá, že neobliba školy vede ke špatným výsledkům. Jinými slovy, jsme hloupější a pesimističtější. Podrobně se autoři zabývali oblibou školy a učení matematiky u žáků 4., 8., 9. a 10. tříd. Šlo o to, jak své subjektivní vnímání vyjadřují v aktuálních mezinárodních průzkumech.

Mezinárodní šetření PISA 2012 ukázalo překvapivé výsledky. Spokojení žáci nejsou ve vyspělých zemích Evropy, jak by se dalo předpokládat. Z celkem 64 zúčastněných států je největší podíl šťastných školáků v Indonésii 96 %, Albánii a Peru 94 %. Nejnižší podíl spokojených žáků vykazuje Jižní Korea 60 %, Česko 63 % a Slovensko 64 %.

Geometrie, Matematika, Krychle, Hexaeder, Kostka, Tělo

To, že stojíme vedle země jako je Korea tady s větší o zkostnatělém systému zavánějící ještě větší totalitou, než zde byla před rokem 1989. A tomu nasvědčuje jasná propaganda, nesvoboda slova, cenzura internetu a mnoho dalších projevů našeho policejního státu, tak trochu nepochopitelně vedeného a rozkrádaného.

Průzkum třeba ukázal, že průměrná obliba školy mezi českými žáky 4. tříd je víc než výrazně podprůměrná. Je totiž nejnižší ze všech uvedených zemí. Obliba školy v 8. třídách v Česku pak ještě dále klesá hlouběji a hlouběji. Horší situace už je pouze ve Slovinsku a na Slovensku. Nezdá se vám to alarmující?

Jen o něco lepší situace je na prvním stupni základní školy v oblibě matematiky. Zde je tuzemská situace ještě srovnatelná s celkovým průměrem ve sledovaných zemích.

Deska, Škola, Uni, Další Informace, Práce, Zkouška

Značné rozdíly jsou také mezi dívkami a chlapci. Obliba školy je všeobecně vyšší na obou stupních u dívek. Chlapci ve skupině vykazují nejnižší oblibu školy a v rámci všech zemí je to v této skupině podíl chlapců 70 %. Velmi zvláštní je i to, že Česko se od průměru ostatních zemí velmi odlišuje v jedné věci. Chlapci jsou zde nadprůměrně koncentrováni ve skupině, která má školu opravdu velmi nerada, a naopak dívky ve skupině, která má školu velmi ráda. Ve všeobecném měřítku to ale není žádná výhra.

Svou roli hraje i nejvyšší dosažené vzdělání obou rodičů a to se projevuje nejvíce v 8. třídách a výše. Je to v přímé úměře s klesajícím vzděláním rodičů. Nezanedbatelný vliv zde nesou i metody výuky a obliba učitelů.

Pokud s tím něco neuděláme, budeme degenerovat čím dál víc. Je nutné, aby se náš školní systém zašil rapidně měnit. Pokud ale vládnou školství lidé, kteří tomu moc nerozumí, tak jak je tomu ve vládě u všech resortů, půjde to ještě více z kopce.

Začínám si pomalu ale jistě více myslet, že je to marné a že žiji již příliš dlouho na to, abych dokázala věřit ve změnu skrze pozitivní.

Možná je řešením alespoň volba alternativních základních škol. Tyto děti ale s přestupem na střední či vysoké školy pak mají mnohdy obrovský šok a nedokáží se zapojovat do mechanismu, který je již pro ostatní dobře známý. Vede to k psychickému propadu, který nemusí být na první pohled odhalitelný. Možná se tím jen ona ztráta iluzí posouvá o pár let. Ale každý rok dobrý.

Odkaz:

České děti nemají školu v oblibě

Nevýchova, aneb učitelé držte se!

učitel

Skandál o šikanování učitelky diskutovaný v posledním čase není zdaleka jediným případem šikany ze stran žáku k učiteli.

Příčiny jsou již ve školkách a základních školách. Ale také v rodinách.

Na děti je málo času a hodně se jim povoluje. Continue Reading

Do školy na devátou

Posunutí začátku školního vyučování mi až tak nejde na rozum. Mám pocit, že nemyslíme komplexně a nevnímáme souvislosti. A taky hodně ustupujeme. Už je tady zase zaměření na lepší ,,výkon“. Děti ze základky mají chodit do školy na 9 hod, středoškoláci na 10 hod a vysokoškoláci na 11 hod.

Otevřu zase další úhly pohledu a položím otázky.

Experti vyvíjí nátlak na naše školy, aby se začalo s výukou až v 9 hodin. Prý to může být revoluční novinka. Školáci budou ráno delší dobu vylehávat v posteli. Vědecké kapacity neustále stupňují doporučení, aby výuka startovala úderem deváté hodiny.

Brzké vstávání není podle spousty odborníků ideální pro mozkovou aktivitu, ani pro celkový životní styl mládeže. Poměr delší spánek bude mít lepší vliv na výkon…

Kdo je bude vodit do školy?

Myslím, že své děti ráno stejně budou muset rodiče vzbudit a odvést do družiny, spousta z nich chodí ráno do práce a malé děti nemohou jezdit přes město sami. Mine se to tedy účinkem.

Odpoledne budou děti unavenější na vypracování úkolů. Už tak se jim do nich odpoledne nechce… A budou dělat úkoly před volnočasovými aktivitami nebo po nich?

Kdy do kroužků?

Do kroužků budou chodit později, anebo vůbec? Vejde se to do časového harmonogramu? Dokážeme si to uvědomit, představit a spočítat?

Kdy budou partneři budovat svůj vztah?

Děti, které ale budou déle spát, půjdou také večer spát později. Navíc je spousta studií na to, že spánek před půlnocí je nejkvalitnější. I já to na sobě poznám. Děti ale o tento kvalitní spánek poněkud ošidíme.

Rodiče už nebudou mít ani chvilku pro sebe. Už vidím jak večer, až konečně padnou děti do postele, padnou i rodiče. Partnerský život půjde od deseti k pěti. Možná nám klesne porodnost, ale stoupne rozvodovost…

Kdy si naše děti budou hrát?

Obzvláště v zimních měsících je brzy tma, pobyt venku asi tedy nebude možný. Po tmě už je samotné ven rodiče nebudou chtít pustit a na to, aby s nimi šli později ven, už možná nezbude čas.

Soudím to podle sebe. Čím později ráno vstanu, tím méně toho stihnu. Čím později jdu spát, tím jsem ráno unavenější, i když se snažím spát déle. To je to pak ještě horší. Spánek před půlnocí mě dobije ze všeho nejvíc a je naprosto nenahraditelný.

U skřivanů by ale hodinový posun v jejich potřebách neměl hrát dle zmíněných expertů žádnou negativní roli.

Vážně? A tak co jsem tedy já?

Ne všechno, co přetrvává po staletí, je špatné.

Vstávalo se s ranním rozbřeskem a chodilo spát, jakmile byla tma. Muselo se toho hodně stihnout a svíčky a petrolejky byly drahé. Denní světlo je také k očím nejšetrnější. Naslouchali jsme biorytmům a byli jsme spjati s přírodou. V zimě jsme více odpočívali a v létě byli více aktivní. Energie slunce nás nabíjela.

Myslíte, že tomu chybí logika?

Protože si můžeme zaplatit žárovku, budeme plýtvat, přepínat tělo a vytvářet si vlastní pravidla a zadělávat na nemoci?

Mám trošku pocit, že ze samé obavy o naše malé miláčky, utaháme sami sebe. Chceme, aby se měli, lépe a neustále jim ustupujeme. Dáváme jim to, co jsme sami neměli.

Pak se ale divíme, co nám z těch dětiček roste. Chybí jim disciplína a úcta. Mají pocit, že se vše točí jen kolem nich. Neumí se o sebe postarat. Jsou nespolehlivé. Mají vysoké nároky, ale minimálně vyvinují úsilí na splnění svých požadavků. Mají vysoké sebevědomí, ale občas tak trochu neúměrně k jejich schopnostem.

To slýcháme na třídních schůzkách přece hodně často.

No máme, co jsme si vychovali. Tak si nestěžujme.

Moc bych si přála, aby se jednou tak ohleduplně a láskyplně ve stáří oni starali o nás.

Myslíte, že toto neustálé ustupování je to naučí?


Svobodný blog