Stárnutí je na nic, možná, že by se mělo zakázat nebo zrušit

Stárnutí je na nic, možná, že by se mělo zakázat nebo zrušit

Populace nám nějak stárne. Možná by se do toho mohla vložit Evropská unie, stanovit kvóty o tom, kolik lidí bude moc zestárnout a do jakého věku a všechno ostatní by se mohlo třeba zakázat. Sami si s tím asi neporadíme.

A pokud by někdo vymyslel nějaký návod, jak nestárnout a neživořit, neumírat v bolestech a zapomnění, s pocitem osamění, že už vás nikdo nepotřebuje a jste na obtíž, tak prosím sem s ním. Jestli existují noční můry, tak tuto máme všichni.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Obličej, Tvář, Na Výšku, Starší, Staré, VráskySnažím se nemyslet dál než do zítřka. Když se podívám na výplatní pásku a vidím, kolik jde na zdravotní a sociální, měla bych mít důchod jak malinu za ty roky. Obávám se, že ale místo toho dostaneme drátem do oka.

Pokaždé, když posílám peníze na penzijní připojištění, modlím se, aby se opět nezměnil zákon a abychom o tu trochu urvanou od huby nepřišli.

Po tom, co se množí krádeže v bytech jak houby po dešti a po tom, co jsme i my měli tu čest, mám obavu, že šetření do strožoku není zrovna šťastné.

A po té, co jsme několikrát my a rodinní příslušníci zakopali archivní slivovici na zahradě a už ji nikdy nenašli, raději nebudu ani zakopávat čarodějnou truhlu plnou rezervního fondu na důchod.

Průměrný věk dožití v České republice se za posledních 15 let

  • u mužů prodloužil o 4,2 roku na současných 76 let
  • u žen vzrostl o 3,4 roku na 82 let

Ekonomové stále bijí na poplach, že společnost stárne a mělo by se s tím počítat při výdajích státního rozpočtu a stále odkládané a nedostatečné reformě důchodového systému, zdravotní a sociální péče.

  • výdaje na dlouhodobou lůžkovou péči v letech 2010 – 2014 vzrostly o 1/4.

výdaje na domácí dlouhodobou péče se výdaje zvýšily o 1/5.

V roce 2014 tvořily souhrnné výdaje na dlouhodobou péči již 62,1 mld. Kč

18 % z celkových nákladů na zdravotní péči z celkových 350,4 mld. Kč.

stář

Prodlužování lidského věku sebou nese mnoho potíží. Dostatek lůžek, zdravotnického personálu a specializovaná zařízení. Snaha zdravotníků, o nejdelší soběstačnost seniorů, aby mohli závěr života strávit v klidu a pohodlí svých bytů je určitě správná, zvyšuje ale i náklady na zajištění sociálních služeb, které jsou drahé a senioři nemají na dodatkové služby. Chybí dostatek nízko metrážních bezbariérových bytů. Senioři nemají velké celoživotní úspory, nutné je dofinancování služeb ze strany rodiny, které ale samy nemají nazbyt.

Dřív k sobě měli lidé blíž, byli ,,vejminky“ a bylo samozřejmé se o rodiče postarat. Dnes chce mít každý klid a pohodlí a být nejlépe single. Stát to za nás nezachrání, i když uděláme oddalované reformy. A hlavně, stát jsme MY.

Je ale těžké říkat generaci našich rodičů, kteří počítali s důchodem a vyrostli v socialismu, že se mají o sebe postarat sami. Naše generace, která zažila převrat jako mladá a nevyzrálá se sotva stačila nějak zorientovat a postarat o bydlení. Na důchody, které asi nebudou, se nějak nestíháme zajišťovat. Nestíháme se klonovat a ani nejsme chobotnice. Pracujeme sice do roztrhání těla, ale i když padáme na hubu, kromě infarktu a dalších zdravotních potíží toho na kontě moc nemáme. A naše děti jsou také ještě zmatené. Dokud je jejich děti neuvidí umírat v krabici pod mostem, nic moc se nezmění. Některé generace jsou prostě obětmi doby. Každé trochu jinak.

Odkaz: Stárnutí se v Česku začíná prodražovat

Nezaměstnanost, nedostatek zaměstnanců a sociální jistoty

Nezaměstnanost, nedostatek zaměstnanců a sociální jistoty

Dnes reaguji na článek, který pojednává o tom, že nám hrozí, že odejdou lidé do Německa za kasu, místo toho, že by pracovali u nás, v tomto článku speciálně v nemocnicích.

V článku se píše o budování nemocniční sítě. O kvalitních službách a jejich jasných strukturách, kam se lidé chtějí vracet. O tom, jak je třeba řešit fungování nemocnic a zdravotnických zařízení. O spádových oblastech, škále nabízených služeb a o tom, co očekávají klienti. O přidané hodnotě v psychiatrických službách a řešení úhrad. O fungování lékařské služby a první pomoci. Také o dluzích, bankách, leasingu, úvěru, dotacích z Evropských fondů, akvizičních úvěrech a pojišťovnách.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Ošetřovatelství, Zdravotní Sestra, Promenáda

Ale také o odlivu zdravotníků za hranice, o kterém se mluví v celém Česku. O mzdách a zaměstnancích, chybějících ve zdravotnictví. I o zvyšování mezd. Asi desetina lidí by mohla zvolit odchod do Německa. Paradoxní je spíš i to, že lidé odcházející do Německa často pak ani nepracují ve zdravotnictví.

Hodně jich je třeba za kasou v Kauflandu a jiných obchodních řetězcích. Ve dvě hodiny jsou prý doma a mají vyděláno. Opravdu? Možná asi pisatel nepoznal, jak to v těchto řetězcích chodí. Práce svátky i víkendy, dlouhé směny, malé přestávky, šílené podmínky a chování k zaměstnancům, navrch ještě malý plat.

Moment, ledaže by to venku bylo opět jiné než u nás. Třeba, že by tam opravdu byli ve dvě doma a zažili vlídné zacházení. To opravdu nevím, ale pokusím se to zjistit, do některého z dalších článků. Ostatně nebylo by to poprvé, kdyby si na nás někdo vyskakoval a za hranicemi by si to nedovolil.

V článku se také píše o loňském zvyšování mezd u zdravotního a ošetřovatelského personálu, které narostly meziročně v průměru o 8 až 10 %. Letos se plánuje další růst o stejná procenta.  Tyto relativně vysoké nárůsty musí být pokryty zvýšením efektivity.

Sestry Uniformy, Zdravotní Sestra, Vinobraní, Lékařské

A tady se dostáváme k jádru pudla. V poslední době, a možná je to dáno nízkou nezaměstnaností, jak se uvádí, se rozvíjí nešvar, kdy si zaměstnanci myslí, že budou placeni jen za to, že přijdou do práce. (nejsme v Řecku a ani tam být nechceme, že 🙂 ) A to královsky. Samozřejmě jsou zde i zaměstnavatelé, kteří mají pocit, že minimální mzda je na zavření huby zaměstnanci až moc a má být rád, že může makat.

Na některých postech vůbec nelze sehnat zaměstnance. Lidé nechtějí pracovat rukama. O zvýšení efektivity práce nemůže být řeč. Mám velký pocit, že za to může uvolněná polistopadová doba a sociální jistoty. Zavírají se podniky. To je hrozné. Managerskými posty se neuživíme. Nebo se berou přistěhovalci na různé práce. Tak třeba v nemocnicích to mají být zdravotní sestry z Ukrajiny.

Pak se ale řve, že nám cizinci berou práci. Zůstává stále mnoho lidí, kteří budou na sociálních dávkách, protože si je umí vyřvat a nikdy nebudou pracovat.

Jaké by bylo možné řešení?

Jednostranné uzavření hranic. Jak to myslím? Kdo chce, ať jede ven. Ale nikdo dovnitř. Všichni cizinci bez povolení a ti, kterým končí, by se vrátili domů. Žádné prodlužování pobytů. Žádní nový k nám.

Zrušení sociálních dávek. Žádné podpory. Práce je dost, jen ji nikdo nechce dělat. V nemocnicích nebo u zedníků. Je jí opravdu dostatek. Nemáte sociální dávky? Nemáte co jíst? Tak to musíte jít pracovat. Pak by se pracovalo bez remcání u piva.

Peníze by se dávali lidem za práci, nikoliv za pobyt na pracovním úřadě, nebo za to, že se někdo narodil jako příslušník národnostní menšiny a od malička kolem sebe viděl všechny dospělé na sociálních dávkách, kteří nikdy nepracovali, takže nikdy pracovat nebude taky.

Tím by bylo i na platy. A lidé by zase museli tvořit hodnoty, vyrábět a produkovat. Stavět i ošetřovat. Zdá se vám to kruté? Možná ano. Ale bez pevně stanovených pravidel to nefunguje. A v Čechách už vůbec ne. Možná je to naší mentalitou, možná totalitou. Dobou, kdy jsme měli jasně daná pravidla a báli jsme se je porušit. Zvykli jsme si na to a svobodu neumíme unést. Pak je to spíš anarchie místo demokracie. Třeba je to ale v nás a naší genetice.

Tomu, kdo by místo práce kradl, by hrozil pracovní tábor, nikoliv luxusní vězení s teplým jídlem, televizí a posilovnou i možností vystudovat bez práce za katrem. Po prvním pobytu v tomto zařízení by šel asi pracovat velmi rád.

Ano, máme platy malé. Tak malé, že u nás nechtějí zůstat ani uprchlíci. Ale pokud budeme zdaňovat v daňových rájích, místo abychom dali daně zpátky do rozvoje naší země, pokud budeme dávat lidem sociální dávky a budeme další generace odnaučovat pracovat, místo toho, abychom je pracovat přinutili a pokud budeme dávat práci jiným než našim lidem, nikam to nepovede.

K daním bych ráda ještě podotkla, že elektronická evidence povinná pro malé ryby naše firmy ještě více ožebračí a velké ryby budou dál používat daňové ráje.

K velkým korporátním firmám, že to je cesta do pekel. Lidé, kteří nebudují značku, nedýchají za firmu, ve které pracují a nežijí její misí a vizí, jsou jí na houby. A to i za peníze. Nebudou loajální a nebude na ně spoleh. Srdce mají malé rodinné podniky a to je jejich síla.

A k sociálním dávkám podotýkám, že pokud je nedostávají ti, co je skutečně potřebují, jako třeba samoživitelky, které nemají na jídlo pro děti, tak ať je raději nemá nikdo.

Pokud nebudeme chtít dýchat za náš stát, za naši zem, což je taková naše rodina, jen trochu větší, nebude naše vlast vzkvétat. To není diktatura, to je láska k vlasti a především ctění pravidel. Není to utopie, dopředu chceme všichni, a to i v současného režimu a bez práce to bohužel nejde. A hrdým národem bychom se už konečně měli stát.

Odkaz: Hrozí, že nám lidé odejdou do Německa za kasu, říká majitel nemocnic

Matky samoživitelky České republiky

a

Jak jsou na tom matky v nouzi? Naše matky samoživitelky, které mnohdy nezodpovědní tatínci budoucích dětí nechali na holičkách?

Hodně pracují a málo vydělávají. Nemají čas na svoje děti. Jsou utahané a nevyspané. Jejich děti jsou smutné, mají nízké sebevědomí a horší výsledky ve škole. Jsou stresované a nešťastné. Mnohdy šikanované.

Sociální systém selhává. Problém se stále neřeší.

Počet českých matek samoživitelek je největší v Evropské unii.

Matky samoživitelky jsou ve velké nouzi.

Mateřské školy zavírají kolem 17 hod, najít práci, která je do 16 hod a stihnou děti vyzvednout je téměř nemožné. Nemohou pracovat tam, kde by peníze vydělaly, jsou odkázány na noční směny úklidu a brigády o víkendech…

To pak zase nejsou s dětmi a koloběh výčitek, které je sžírají je neúprosný a nekonečný.

Z jedné brigád se také neuživí, takže jich mají několik, už jsme zase na bodu, kdy jsou buď peníze, nebo čas pro děti. V případě matek samoživitelek není ani jedno. Matky samoživitelky mají hodně dřiny a práce, málo času a zejména velmi málo peněz.

V nevyplácení výživného, tedy nezodpovědní otcové jsou v České republice na prvních místech. Etika a zodpovědnost je zřejmě u některých mužů naprosto neznámý pojem.

matky b

Nový návrh zákona by mohl alespoň těmto matkám poskytovat zálohy 2500,- Kč. Pevně věřím, že zákon projde. Částka je sice nic moc velká, ale pro mnohé matky a zejména jejich děti může být záchranným kruhem.

Na příspěvek by měly nárok nejchudší rodiny s příjmem pod 2,7 násobek životního minima.

Už tak to číslo tedy vypadá hrozivě a nechápu, jak jsou z něj matky a jejich děti schopné vyžít.

Po neplatičích výživného by pak částku vymáhal úřad práce.

Samoživitelky nemají ani čas, ani finanční prostředky na to, aby chodily po soudech a potupně se hádaly o to, co jim náleží.

V Česku každé 5 dítě vychovává jeden rodič, nejčastěji matka samoživitelka. Statistický úřad podal zprávu, že více než 1/3 domácností s jedním rodičem a jedním či více dětmi se loni propadla pod hranici chudoby.

Kromě matek samoživitelek se také na hranici chudoby pohybuje 45 % osamělých žen.

Problémy s penězi mají i senioři ve věku 65 s více let.

Další ohroženou skupinou jsou rodiny se 3 a více dětmi.

 

Hranice chudoby odpovídá 60 % mediánu příjmu, který má domácnost k dispozici. Medián je hodnota představující střední hodnotu, na kterou dosáhne polovina lidí.

Hranice chudoby u jednotlivce vloni odpovídala 10 240 Kč

U samotného rodiče s jedním dítětem do 13 let pak částce 13 311,- Kč

 

Na toto téma jsem již psala v článku Nemáme na školní obědy pro děti

Že si v článku nevymýšlím si můžete ověřit v mnoha článcích a zprávách na internetu.

Hlad ve střední Evropě v 21. století je Bohužel tvrdá realita a to i v České republice. Tisíce českých dětí znají pocit hladu.

,,Pod hranicí příjmové chudoby žije více než milion Čechů. Extrémní chudobou pak trpí 400 tisíc lidí. Nejčastěji jsou to matky samoživitelky, které leckdy nemají na to, aby svým dětem zaplatily obědy ve škole. A ty pak mají občas opravdu hlad. Nehledě na to, že jim chybí také školní pomůcky a že si o školních výletech s ostatními mohou jen nechat zdát“.

matky a

 

Více v odkaze: Tisíce školáků mají hlad: Drsná realita ČR 21. století

Pokud chcete, každý z vás může pomoci.

Osobně změňte osud jednotlivce.

Zajděte do školy a diskrétně nabídněte pomoc.

Vyhledejte instituci, ale buďte obezřetní, ať se peníze opravdu dostanou potřebným. Ať je nespláchne mašinérie kolem.

Nejlepší způsob je tichá dohoda.

Nabídnout diskrétně přímo pomoc a každý měsíc třeba poslat ze svého účtu peníze přímo na stravné do školní jídelny, pod kódem dítěte. Je zde tisíce matek, co vám budou vděčné.

Video: Střepiny

 


 

Napsáno pro: Svobodný blog