Je doba podávání přihlášek na střední školy. Co chtějí studovat děti? A co z nich chtějí mít jejich rodiče? Občas svitne naděje na nějaký posun. Rodiče chtějí mít ale stále z dětí lékaře, právníky či učitele.
Podnikatele kupodivu ne. Možná je to tím, jak řídí firmu Andrej Babiš a stejně tak bravurně řídí i náš stát. Jisté živobytí s dostatečným příjmem dle jeho výsledků by to zřejmě bylo. O tom, že to opravdu s českým národem myslí dobře se dá ale již dost pochybovat. Tím, jak vyhlásil řízenou likvidaci malých firem a prohlásil, že nám budou vládnout korporátní firmy, je už úplně vymalováno. A všichni, co ještě měli nasazené růžové brýle a snažili se podnikat, si je už asi sundali a pomalu začínají dělat ze svých živnostenských listů vlaštovky.
Podnikání v Česku není příliš atraktivní životní perspektivou. A zřejmě nemá ani moc dobré jméno. Budoucnost pro své dítě v podobě zahájení vlastního podnikání vidí v Česku jen necelá desetina rodičů.
Rodiče chtějí mít z dětí lékaře, právníky či učitele. Podnikatele ne
V kurzu jsou stále: Právník, překvapivě učitel a lékař. U posledních dvou se neustále volá po tom, jaké mají špatné pracovní podmínky a platy, jsou ale stále v kurzu, tak to zřejmě nebude až tak špatné.
Pro sedm procent rodičů by bylo perspektivní, kdyby se jejich potomek vyučil nějakému řemeslu. Já pevně věřím, že to nebude poslední a konečné číslo a procento bude stoupat. Už jsem to zmínila v článku Řemeslo má zlaté dno.
Podnikání
Co si o podnikání myslí naši lidé:
„Podnikání je samé papírování, hlášení, počítání, kontroly, žádná dovolená, ale zato hodně dřiny, to bych svému synovi nepřál,“
V soukromém sektoru pracuji už mnoho let. Mohu to potvrdit. Mám stejný názor.
Děti mají ve volbě volnost a svobodu výběru. Třetina rodičů nechá volbu budoucího povolání na svých dětech. Chtějí se asi vyvarovat následujícím výrokům:
„Rodiče mne doslova přinutili být právníkem, protože je to rodinná tradice. Sice jsem to vystudoval, ale nikdy mě to nebavilo. Po promoci jsem využil první příležitosti, abych sice využil titul, ale dělal něco jiného, teď jsem reklamním textařem a své znalosti práva využívám při ochraně autorských práv“
Došlo nám taky, že sport je šílená dřina a Jágr už tak netáhne. Představu, že by se dcera či syn živili jako vrcholoví sportovci, mají pouze 4 % z nich. To podle statistik odpovídá i podílu fyzicky disponovaných dětí pro vrcholový sport.
41 % rodičů chce, aby jejich potomek získal vysokoškolské vzdělání. Celkem 16 % rodičů nevnímá vzdělání svých dětí jako důležité. Je pravda, že náš život ovlivňuje tolik faktorů, že vzdělání v nich nehraje až tak vysokou roli. Každý se s životem rveme, jak můžeme.
Velmi realistický je názor:
„Důležité jsou jazyky a pak životní dravost a odvaha,“ „Vedla jsem dceru k tomu, aby uměla aktivně alespoň dva jazyky a pak dělala to, co ji baví. Bavilo ji vaření, v současnosti je šéfkuchařkou v prestižním hotelu v zahraničí, kam jí vedle schopností a dravosti otevřelo bránu i to, že se bez problémů domluvila.“
Ano, to dává smysl. Jen abychom vůbec vzhledem k vyvíjejícím se událostem v celé EU mohli vůbec cestovat a neklepali se strachy ve vlastní zemi někde zalezlí….
Ještě jako bonus přidám odkaz na další informativní článek o tom, jak vidíme budoucnost nejen našich dětí v souvislosti se šetřením.
Peníze z banky ven
Zřejmě spoustě lidí již došla trpělivost. Možná se v našem národě konečně něco hnulo a přestali jsme slepě dodržovat vše, co nám bylo až do této doby podsouváno. Tisíce lidí převádí půjčky od bank k lidem, aby ušetřily až polovinu na úrocích
Tisíce lidí převádějí půjčky od bank k lidem, aby ušetřily až polovinu na úrocích
Je holý fakt, že máme u nás v ČR bankovní půjčky páté nejdražší v Evropě. V Německu je půjčka zhruba 2x menší. Vzniká spousta firem, které lidem půjčí a ti tak ušetří desetitisíce korun.
Vypadá to dobře, také to dobře zní. Jen, aby to fungovalo a nebylo to zneužito jako tisíce skvělých myšlenek před tím v minulosti. Služby podobné těm u nás nově nabízeným již fungují v desítkách zemí včetně Německa.
Snažila jsem se podrobněji prozkoumat, jak jsou peníze pojištěny a zas až tak moc jsem toho nezjistila. Alespoň ne natolik, že bych byla ochotná půjčit někomu přes tuto službu já, tedy byla tím, kdo půjčuje.
Na druhé straně si nemyslím, že mít peníze uloženy v bance je o moc větší jistota.
Je třeba se mít na pozoru. Půjčuje-li někdo peníze, úplně vždycky chce vydělat. Důležité je, za jakou cenu.
—————————————————————————————————————————–