Kdo koho kam tlačí
Už jste slyšeli o americkém vojenském analytikovi, který píše pod svým pseudonymem The Saker? Na svém webu v poslední době mimo jiné napsal, že se Rusko připravuje na 3. světovou válku. Důvod ale není ten, jak se nám v médiích předkládá. Rusko nemá chuť někoho napadnout, ale je velkou měrou znepokojeno arogancí Západu, která se projevuje provokačními vojenskými akcemi.
Rusko je znepokojeno jednak vměšováním Západu do záležitostí ruské provincie Čečny, dřívějších provincií Ukrajiny a Gruzie. Rusko je dále znepokojeno i tím, jak jej Západem démonizuje. Je šokováno tím, jak málo nebo spíš vůbec se od washingtonské snahy podněcovat válku distancuje právě Západní Evropa.
Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení
A já jsem pouze překvapena, že jde tento hlas z Ameriky. Jinak souhlasím. Netuším, proč jsme se jali házet něco na Rusko a označovat jej za agresora. Je to přece NATO co mu kolem hranic staví opevnění jako hrom a dělá bububu…
Jmenuje i další jména jako Steven Starr, nebo Stephen Cohen a říká, že znají pravý důvod, proč se Washington tak vehementně a usilovně snaží Rusko přesvědčit, že ono se je chystá napadnout.
Diví se, jak je totálně neuvěřitelné pozorovat, s jakou důvěrou hodnotí prostí Američané onu schopnost, kterou mají mít Spojené státy, aby to provedly.
Víte, proč se tomu diví?
15 let po skutečnosti, kdy nedokázaly američtí vojáci porazit pár lehce ozbrojených talibanců a 13 let po skutečnosti, kdy se jim vymknul z kontroly Irák, je to tedy pro každého rozumně uvažujícího smrtelníka totální absurdní představa. Nedovede si představit, jak USA zabírá širé a rozlehlé oblasti Ruska, natož pak, aby si veleúspěšně vedli v boji právě se spojenou aliancí Ruska a Číny. A dodává, že právě v době korejské války před 60 lety nedokázali USA ani porazit Čínu, která tehdy patřila k zemím třetího světa.
,,Američané by si zkrátka měli uvědomit, že „jejich vláda“ je spolkem výstředních bláznů, schopných přivést k „vypaření“ jak Spojené státy, tak celou Evropu.“
Naprosto otevřeně tvrdí a uznává, že veškeré Ruské zbraňové systémy jsou mnohem dokonalejší, než americké zbraně. Jako důvod uvádí, že je vyrábějí soukromé společnosti. Zájmem těchto společností je zisk. A tím je jejich výkonost až na místě druhém a to je zásadní problém. Upozorňuje na zbytečné zvyšování výrobních nákladů, kvůli zvýšení ceny.
,,Jen pro příklad: Nová stihačka F-35, která stojí už 337 ilionů dolarů, se nyní zařazuje do výzbroje namísto staršího typu F-15, který stál „jen“ 148 milionů dolarů, ale zato byl výkonnostně – lepší. A helma pro pilota této stopětatřicítky stojí 400 000 dolarů, čili mnohem víc, než za kolik byste si mohli pořídit vůz ferrari.“
Jeho výrok vztahující se k Obamově režimu, o kterém mluví jako o stupidním, který vedl ke vzkříšení Studenou válku, je velmi silný. Upozorňuje na eventualitu, že svět bude veden na porážku nízkou a ubohou nenažraností amerického vojensko-bezpečnostního komplexu. Tento typ války dává tučnější sousto ve formě mnohem přesvědčivějšího „nepřítele“, než za které byly označeny údajné teroristické země.
,,A tak „ruské hrozbě“, převedené z 20. století do doby dnešní, se jako nenasytné hydře coby povinné obětiny předhazují jak američtí daňoví poplatníci, tak dosavadní sociální služby.“
,,Avšak rétorika dnešního Washingtonu, doprovázející obnovenou Studenou válku, je mnohem drsnější a nebezpečnější než ta, jež doprovázela Studenou válku první. Dřívější prezidenti se totiž snažili vzniklá napětí rozptylovat, zatímco režim Obamův je do obludné podoby nafukuje nestoudnými lžemi i provokacemi, které mnohem víc než tehdy přibližují možnost, že se válka studená změní ve válku horkou. A konkrétně: jestliže Bílý dům si pro sebe získá Killary, svět její první období nejpravděpodobněji nepřežije.“
Vyjma první války za nezávislost podle tohoto vojenského analytika jsou všechny další americké války válkami za americké impérium. Vždy o vzpomínkovém dni, 8. květnu Amerika naslouchá řečněním o statečných mužích, sloužících své vlasti v těžkých dobách jejího smrtelného ohrožení. Naprosto otevřeně píše, že Spojené státy Americké se nikdy ve smrtelném ohrožení neocitl. To pouze Washington ohrožení pilně přiděluje daným zemím, které vždy vybere pro svou momentální nadvládu.
Plně to koresponduje s mým tvrzením v minulých článcích, že USA a buďme k sobě upřímní, nejen USA, žije ve velké míře ze zbrojního průmyslu, a proto musí občas někde rozpoutat válku.
Nesoudím, pouze sděluji jasná fakta.
Pisatel ale upozorňuje na to, že Rusko může být silný soupeř, proti kterému dnes USA poprvé ve své historii stojí. Možná si USA ukousla moc velké sousto. USA nyní skutečně čelí smrtelnému ohrožení, v důsledku své snahy dostat pod svou vládu Rusko a Čínu.
Ano, Rusové jsou hrdým ruským národem a budou svou vlast bránit. A tak to má být. Válka je ale plná násilí a to zase plodí jen násilí. Nikam to nevede.
Čím déle žiji a čím více pronikám do hloubky syrového života, tím více je mi jasné, jak to na tom světě vlastně funguje. Jak jsme se od sejmutí kamenem či dřevěným kyjem zezadu, od doby prvobytně pospolné společnosti vůbec neposunuli. Jak stále vládne právo silnějšího. Jak nám velí prvotní pud přežít a urvat. Jen se více tváříme, že jsme lepší. Ale stále je to stejné. Boj, násilí, okrádání, drancování a plenění.
A čím hlouběji zapadám do propadajícího se bahna, tím méně je mi jasné, že to tak bude, co svět světem stojí, a netuším, zda to lze jinak. To by se musel člověk stát vysoce uvědomělým tvorem a to očividně není. Těžko říct, zda někdy bude. Ale nic tomu bohužel nenasvědčuje. Zatím to tak nevypadá.
Jsme figurkami ze šachovnice rozestavěnými na mapě světa a čekáme jak zvěř na porážku, až se někdo z mocných, tam někde nahoře, rozhodně obětovat právě nás.
Další odstavec je opravdu hodný doslovné citace:
,,Avšak na obě ty země washingtonská drzost a stupidita nezabírá. Nejsou to indiáni z amerických planin, které ke kapitulaci dohnal hlad, když jim noví osadníci vystříleli bizoní stáda. Nejsou ani vyčerpaným Španělskem z roku 1896, kterému Washington ukradl Kubu a Filipíny a nazval tuto krádež „osvobozením“. Nejsou ani malým Japonskem, jehož limitované přírodní zdroje byly až příliš rozprostřeny po širém Pacifiku a Asii. Nejsou ani Německem, které už předtím, než na evropskou pevninu vstoupili američtí vojáci, rozdrtila Rudá armáda. A nejsou ani Grenadou, Panamou, Irákem, Libyí, Somálskem a různými latinsko-americkými zeměmi, o kterých generál Smedley Butler řekl, že je američtí mariňáci zabezpečili pro „United Fruit Company“.
Lhostejní Američané, zabývající se jen sami sebou a lapeni do bludů o americké vojenské zdatnosti, zatímco jejich šílená vláda skutečně spřádá plány na boj s Ruskem i Čínou, jsou lidmi bez budoucnosti.“
Stále ve více mých příspěvcích upozorňuji na spoustu lidí, kteří mají podobné názory. Nalézám spoustu spřízněných duší. Čím víc nalézám, tím víc zabředávám. Tím víc chápu koloběh dění. Zřejmě jej musím přijmout. Ale žít s těmito fakty, je čím dál obtížnější.
Odkaz