Vítězná elektroformule ČVUT

Vítězná elektroformule ČVUT

Pokaždé, když čtu podobné články, stávám se hrdým Čechem. Mladým, jako jsou tihle studenti, opravdu fandím a děkuji jim, že dělají dobré jméno naší krásní České republice. Toužím to vykřičet do celého světa a modlím se, abychom si všichni uvědomili, jaký obrovský potenciál se v nás skrývá a konečně neříkali naši národnost šeptem, ale hrdě a nahlas.

Naprosto suverénní prvenství, které předvedl tým eForce FEE Prague Formula, který reprezentuje Fakultu elektrotechnickou Českého vysokého učení technického – ČVUT v Praze je fenomenální. Dne 6. června vyhráli tito studenti soutěž Formula Student v kanadském Barrie. Vydali se sem v rámci projektu OTO – Over The Ocean. Jde již o čtvrtou generaci této elektroformule a příprava na cestu do zámoří trvala déle než rok.

Napsáno pro Svobodný blog – celý článek – Pokračovat ve čtení

Vítězný tým studentů ČVUT by měl být na titulcích všech novin. Není tam. Ani v tisku těchto zpráv moc není. A přesto bychom právě tyto zprávy měli co nejvíce sdílet. Právě Soutěž Formula Student vynesla studentům zlato. Skládá se z dílčích závodů, kdy musí tým absolvovat statické disciplíny, prezentace konstrukce, řešení formule před porotou a nakonec i samotné závody.

Náš tým vyhrál na celé čáře. Uspěl ve všech disciplínách. V akceleračních disciplínách na 75 metrů, Skid-pad – což je jízda v osmičce, kvalifikační Autokros a vytrvalostní disciplína Endurance na 22 kilometrů.

Naprosto s přehledem jejich stroj zvládl veškeré disciplíny. Dynamika není tomuto stroji absolutně cizí. Formule z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zvládla veškeré dynamické disciplíny s jasným a velkým předstihem. Víte, kolik je dělilo bodů od druhého vítězného týmu?  Šlo o úctyhodných 521,13 bodů z celkových 1000 bodů!!!

To je pecka jak hrom. A já opět smekám pánové. Jste machři a držím vám pěsti, ať se vám daří. Jen tak dál. A díky za to, jak dokážete zviditelňovat naši zem.

Tým eForce Prague Formula z Elektrotechnické fakulty ČVUT, který představil svůj nový monopost pro soutěžní sérii Formula Student by strčil do kapsy i velké inženýry velkých stájí.  Zbrusu nová konstrukce má pohon čtyř kol a spoustu inovativních řešení. Zkušení inženýři nejprestižnějších závodních stájí by se možná od nich mohli učit, nemyslíte?

Studenti z ČVUT ale nazaléhají na kavalce a nespí na vavřínech. Nyní je čeká další reprezentace České republiky s monopostem FSE.04x – jde o pohon na všechna čtyři kola, na závodech Formula West v americkém Lincolnu. Pokud vás to zajímá, bude se konat od 15. do 18. června. A určitě je třeba kluky podpořit, i když jsou u mě jasní favoriti.

Série Formula Student bude mimo jiné sloužit k hledání konstruktérských talentů pro Formuli 1.

Pánové držím pěsti a přeji to vám všem!

Představení nové elektroformule. Foto: Petr Neugebauer, SVTI FEL

Kluci mají i smysl pro humor. Pod plachtu před pódiem ukryli pouze drátěnou siluetu. To se jim opravdu povedlo. Tento moment naprosto zaskočil i samotného rektora ČVUT, Petra Konvalinku.  Kapitán týmu František Pech zachoval ledovou tvář a na pódiu se omlouval, že tým kvůli daným šibeničním termínům prostě nestihl vyvinutý vůz dohromady sestavit.

Vtipná konstrukce měla svou funkci, studentskou formuli představila detailněji. Monopost se vtipně začal na podstavci postupně rodit. Daného kapitána na pódiu jeden po druhém nahrazoval vždy jeden člen týmu, který byl zodpovědní za vývoj právě představované dané části stroje. Když přišlo na kola, na která je mimochodem tým eForce velmi hrdý, nakonec přidali rám, celé šasi monopostu, pak nárazovou strukturu, přítlačná křídla, kapotáž a nakonec i volant.

Tak to pánové zase smekám.

V živém představení tým ukázal jednoduché sestavení Formula Student.

Představení nové elektroformule. Foto: Petr Neugebauer, SVTI FEL

Celá formule má hmotnost pouhých 230 kilogramů – bez jezdce. Lepivé gumy. Každé kolo má vlastní motor. Vpředu jsou elektromotory umístěny překvapivě v náboji kola, vzadu jsou u středu vozu. Zadní elektromotory mají každý výkon 25 kW, vpředu jsou 8 kW jednotky. Dohromady 66 kW výkonu, 90 koní. Točivý moment 940 Nm, prakticky konstantně do rychlosti 70 km/h. Maximální otáčky motorů 9 000 za minutu. Ohromující akcelerace, stovku zvládá za méně než 3 sekundy.

Představení nové elektroformule. Foto: Petr Neugebauer, SVTI FEL

Na tvorbě této elektroformule se podílejí mnozí studenti z rozličných oborů. Především studenti silnoproudého oboru Elektronika, energetika a management. V týmu mají své zastoupení i studenti Fakulty strojní ČVUT. Nejde jen o samotnou konstrukci stroje. V rámci projektu se musí naučit také sestavovat rozpočet, business plán, komunikovat s partnery a sponzorovat projekt.

Takže pánové, jen tak dál a ať se rychlá kola točí!

Odkaz:

Elektroformule českých studentů zvítězila na závodech v Kanadě

eforce.cvut.cz

ZNÁME ČTVRTOU GENERACI ELEKTROFORMULE ČVUT

Elektroformule studentů ČVUT má zrychlení z říše supersportů

Přiznání chyby, neznamená slabost

Pleteme si pojmy. Přiznání chyby neznamená slabost.

Je to známka velikosti, zdravého charakteru a sebevědomí, známka lidskosti a obdivuhodný počin. Fantastická vlastnost, téměř na vymření. Pokud ji máte, střežte si ji jako oko v hlavě. Pokud jste na vysokém postu a tuhle ctnost jste neztratili, bylo by mi ctí vás poznat.

Dovedeme-li se z chyby poučit a získat zkušenost, a v příštích dnech života ji neopakovat, jsme navíc hrdinové a stáváme se vítězi. A je úplně jedno o co se právě jedná a jak je to vítězství velké, stejně vždy záleží na osobním významu. Tedy jaký to má význam pro vás samotné.

V poslední době se to ale nenosí. Chyby nepřiznáváme, bereme je jako vlastní selhání, i okolí je tak vidí. Berou je tak naši nadřízení a jsme za to náležitě potrestáni. Opovržením, odejmutím osobního ohodnocení, anebo třeba ztrátou zaměstnání.

Pokrytectví nejhrubšího zrna.

Lidskost

Vytratila se nám lidskost. To, co dělá člověka člověkem.

Nikdo není neomylný, jsme lidé, chybovat je lidské a z chyb se učíme. Děláme je úplně všichni. Jen na těch druhých je víc vidíme.

A s narůstajícími posty směrem nahoru se stáváme neomylnými a tváříme se, že je neděláme. Hojíme si vlastní mindráky na těch dole.

Opět tomu nerozumím. Tak ať tedy dělají práci neomylné stroje a my lidé pak můžeme bez práce postupně umírat hlady. Má to logiku?

Totéž platí v přátelských vtazích, které snad už vymřely. Těm druhým netolerujeme chyby a nedostatky. Musí se to vždy hodit jen nám. Cokoliv. Roste nám sobeckost a pak pocit ublížení a křivdy. Máme pocit, že vše je proti nám. A pak se divíme, že ten život není k žití, že nedává smysl.

Nechali jsme se ovládnout důrazem na výkon a prapodivným vnímáním světa.

Návrat

Lékem je návrat. Nejlépe do dětství. Kdy jsme ještě chápali základní věci. Dělení se o jablko, omluvu za svůj omyl a následující láskyplné usmiřující objetí, pocit lásky a přátelství. Jednoduchost vnímání naprosto čistě.  Neměli jsme žádný pocit selhání, když jsme se učili chodit a tisíckrát jsme při tom spadli na zadek.

Dívejme se zpět. Na vlastní chyby. Dívejme se, co nám přinesly a kam nás posunuly.

Kým bychom byli, kdybychom vše udělali napoprvé dobře?

A je to vůbec možné?

Důležité je, čím jsme. Právě díky chybám, díky poučení, díky posunu, díky zkušenosti. Díky tomu, že jsme si je dokázali přiznat.

Neumíme-li si přiznat svoje chyby, chybí nám lidskost a ochuzujeme se o ty nejdůležitější a nejhodnotnější věci jako je důvěra, přátelství, obdiv a respekt.

Přiznání chyby neznamená slabost.

Je to vítězství nad sebou samými.

A svět patří vítězům.


Svobodný blog